Nepolevím!

15. prosince 2012 v 10:43 | D@ve |  (šp)rýmuju
Toužím víc po Bohu,
nebo po uzdravení svého hlasu?
Mluvit furt nemohu,
ale nepolevím v tom zápasu.

Zápas víry s nevírou,
pravda vs názory...
Je má nemoc satirou
nebo lekcí pokory?


Vždyť můj život Ti patří,
s hlasem i bez něj.
Kéž uzdravení spatřím,
kéž je mi zas hej!

Kéž mě radost neopouští,
zoufalství v mém srdci ztiš.
Vyprahlý jsem, kráčím pouští,
hořím touhou být Ti blíž.

Nauč mě slyšet tichý hlas,
méně mluvit, napnout srdce.
Všechnu pýchu ve mně sraz,
nechci být už smutkem drcen.

Nepolevím v touze po Tobě,
s Tebou být je víc než písně pět.
Nepolevím v touze po Tobě,
věřit Ti je víc než rozumět.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ajalon ajalon | E-mail | 15. prosince 2012 v 22:34 | Reagovat

Ahoj D@ve, obdivuju tvou schopnost být i v takový situaci blízko Pánu. Já v tý svý pomalu přestávám vidět nebe nad hladinou. Když je přes den tisíc malejch srážek, večer mam místo radosti v Kristu jen bouli na čele. A jinej den už jsem nějakou dobu nezažila. Ne, že bych Pána přestala milovat, ale zdá se mi, že mi mi neodpovídá (ačkoli cítím, že mě v tom všem nese) no a po dnešní Vánoční oslavě u nás na bytě mám chuť emigrovat do Kanady. Vím, že bych neměla mít v srdci kritiku, ale už nevím, jak to udělat, abych nezačala myslet nekriticky. A vážně jsem to na tebe nechtěla všechno takhle vysypat, ale když je tu tenhle článek a navíc, virtuálně se svěřuje daleko snáž. Takže, jak to děláš???

2 D@ve D@ve | E-mail | Web | 15. prosince 2012 v 23:29 | Reagovat

Ahoj Barčo, sám tomu taky pořádně nerozumím, proč jsem se na víru už nevykašlal, když bych si k tomu mohl najít tisíc a jeden důvod. Myslím si, že klíč je v tom, cos napsala: "Cítím, že mě v tom všem nese." Takto aspoň chápu ty verše z listu Filipským 4,6-7 -> netrápit se starostmi (pohled do sebe), ale s důvěrou (a pokud možno s děkováním) je v modlitbě odevzdat Bohu. A on mě vždycky naplní tím pokojem, který převyšuje každé pomyšlení. Nedokážu to vysvětlit, jen říkám, že Boží slovo "funguje". Velkou pomocí jsou mi také Žalmy. Žalmista tam přikazuje své duši, aby chválila Hospodina. Jde tam zřejmě o pevné rozhodnutí nenechat se vláčet špatnými myšlenkami, ale zvednout zrak a "dívat se na Boží dobrotu" - prostě si připomínat Boží skutky v Bibli i v mém životě. Je plno věcí, co mě štvou, obzvlášť to, že plno mých blízkých příbuzných se řítí do pekla, protože si žijou podle sebe. Taky mám své charakterové nedostatky, které bych rád změnil, ale nejde to tak rychle, jak bych si přál... Proto se snažím Bohu otevřeně říkat, co zrovna prožívám, a očekávám jeho pomoc, povzbuzení. Většinou to přichází prostřednictvím Bible, někdy skrz chvály, které si pouštím, jindy si vzpomenu na nějaký veršík, jindy si Pán použije nějakého člověka... Moc se mi líbí verše z 2. Korintským 1,3-5 -> náš Bůh je Bohem veškeré útěchy a potěšuje nás v každém soužení, abychom my mohli těšit ty, kdo v jsou v tísni... Třeba tě Pán připravuje k tomu, abys i Ty mohla potěšovat lidi tou útěchou, jakou Ti dá (dává) Pán. :-)

3 Babeta Babeta | E-mail | Web | 16. prosince 2012 v 15:18 | Reagovat

Každé pokoření a každé trápení má zázračnou moc nás prohlubovat. I když dnes nerozumíme, může nás to někam posunout.
Bůh ví, co dělá a proč se nám děje zrovna to, co se nám děje. Věř, že má všechno pod kontrolou.

4 D@ve D@ve | E-mail | Web | 18. prosince 2012 v 19:55 | Reagovat

[3]: Děkuju :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama