Jak jsme se dostali do Senátu

8. prosince 2012 v 15:52 | D@ve |  zážitky
Většinou se člověk dostane do Senátu tak, že ho lidé zakroužkují při volbách. Ale můj spolužák Vašek Kroužek se může pyšnit kroužkem přímo ve svém jménu. Měl proto velkou šanci se do Senátu dostat. Povedlo se mu to a já jsem tam byl s ním!


"Dobrý den, chcete přispět na lidi, co nevidí?" ptal bych se kolemjdoucích, kdybych měl v pořádku hlas. V bílém a širokém tričku, na krku kasičku a v ruce krabičku s pastelkami - kráčeli jsme si městem. Mluvil hlavně Vašek a kalendáře mizely z našich tašek. Dávali jsme je lidem, kteří si za dvacku koupili pastelku, aby podpořili nevidomé a zrakově postižené. Někteří Kolíňané dělali, že nás nevidí, jiní, často z řad starších, nás už z dálky vyhlíželi, většinou se slovy: "Na Bílou pastelku a Světlušku přispívám každý rok, jedině jim věřím." Potkali jsme i léčitelku, která mi s touhou po mém hlase vnutila vizitku se svým kontaktem. U Futura jsme zastavili křišťálovou dámu. Při hledání dvacetikoruny jí z peněženky vypadl křišťál, který na poslední chvíli zachránila od jisté smrti.
"Chtěli byste takový křišťál? Má obrovskou moc!"
"Ne, ne, my věříme v Ježíše Krista, on je mocnější," zaskřehotal jsem.
Za pochodu schovala pastelku.
"Ale Ježíš a křišťál se doplňují," volala na nás z dálky.

Poslední pastelky jsme prodali bezdomovcům a Romům v okolí nádraží. Vrátili jsme se na "základnu" před polednem. "Vy už jste tak rychle zpátky? To není možný!" nevěřila vlastním očím vedoucí z Tyflocentra. Uvařila nám čaj a povídali jsme si o zážitcích i o naší škole. Příjemné bylo zjištění, že také věří v Pána Ježíše.

O několik dní později mi hlavou probleskla myšlenka: "Přišla mi dneska super esemeska!" Dozvěděl jsem se, že jsme s Vaškem vybrali nejvíce peněz z celého Středočeského kraje! E-mailem nám byla doručena pozvánka na Slavnostní poděkování nejlepším - v rezidenci primátora Prahy.

Asi tři dny před touto akcí opět e-mail ve schránce. "Pane Kučero, došlo k omylu, nejste první, ale druzí, špatně jsme to spočítali..." Zklamání ve mně rozehnala následná slova o tom, že pozvání pořád platí a že se na nás těší.

Do rezidence primátora se prý málokdo dostane. Luxusně vypadající prostory i lidé, vidoucí i nevidoucí. Součástí programu byl i křest kalendáře pěveckého sboru zrakově postižených Vokálklub SONS. Vítězové ze Středočeského kraje byli pozváni dopředu až naposledy. "Středočeský kraj je speciální v tom, že kvůli administrační chybě nevyhlásíme vítěznou dvojici, ale trojici." Vzápětí zazněla sálem tři jména, z nichž jedno bylo moje. Šel jsem dopředu a postavil jsem se vedle vítězné dvojice. Moderátor se každého z nás ptal, z jaké jsme školy a zda jsme během sbírky zažili něco zajímavého.
"Jmenuji se David Kučera, studuji Vyšší odbornou školu misijní a teologickou v Kolíně a tamhle sedí můj spolužák Vašek, který se mnou vybíral," řekl jsem zastřeným hlasem do mikrofonu.
Moderátor na mě vykulil oči a hned dodal: "Tak ho samozřejmě pozveme dopředu, pojďte, Vašku, mezi nás."
Když se postavil vedle mě, dostali jsme každý 2 dárkové tašky (jednu od Seznam.cz a druhou od Hlavního města Prahy). A přišla hned další otázka: "Podělte se prosím s námi o nějaký zážitek, když jste vybírali peníze..." Vašek se postavil k mikrofonu (viz obrázek) a začal mluvit o setkání s bezdomovci:
"Když nám zbývalo asi 12 pastelek, všimli jsme si skupiny bezdomovců. Váhali jsme, jestli jít za nimi, ale nakonec jsme je oslovili. Jeden z nich si koupil pastelku a pak se zeptal svých kamarádů, jestli ji někdo nechce. Udělalo mi radost, že i když byli v nouzi, tak přispěli na nevidomé."
Sálem se rozezněl potlesk.

Po programu přišlo na řadu občerstvení. Zatímco jsme si s Vaškem pochutnávali na chlebíčcích, oslovila nás redaktorka časopisu Zora, který svůj obsah cílí na nevidomé. Představila se a pak požádala Vaška o rozhovor.
"To bylo zajímavé, jak jste mluvil o těch bezdomovcích, mohl byste to prosím zopakovat pro naše čtenáře?" Vašek souhlasil, redaktorka zapnula diktafon a Vašek krátce shrnul to setkání s bezdomovci a pak se zeptal: "A můžu ještě říct příběh z vlastního života?"
Redaktorka s nadšením souhlasila, a tak Vašek vyprávěl asi 10 minut své svědectví o tom, jak se setkal s Bohem. Jak ho Bůh zbavil závislosti na alkoholu, jak uzdravil vztahy v jeho rozbité rodině - prostě jak Pán Ježíš změnil jeho život.
"To je neuvěřitelný příběh," řekla redaktorka dojatě, "děkuji vám."

O několik minut později za mnou přišla paní, která na sebe při představování prozradila, že je zaměstnaná ve Sjednocené organizaci nevidomých a slabozrakých (SONS), což je organizace pořádající sbírku Bílá pastelka.
"Zaujalo mě, že jste z té teologické školy, o tom jsem nikdy neslyšela, mohl byste mi o tom povědět něco víc?"
A tak jsem mluvil o škole, o tom, proč jsem se rozhodl ji studovat, bavili jsme se i o psech, o zpívání a dalších tématech. Potěšil mě její zájem.

Posledním bodem programu byla exkurze do Senátu. Během cesty jsme se bavili se dvěma děvčaty, vítěznou dvojicí z Královéhradeckého kraje. Samozřejmě, že hlavním tématem byla škola, tudíž jsme oba mohli říct, proč jsme věřící a proč tu školu studujeme. Mile mě překvapil ten zájem holek, hodně se ptaly na duchovní věci. S tímto "duchovním hladem" se setkávám čím dál častěji, třeba když se bavím s někým ve vlaku.

V Senátu musel každý projít kontrolou, zda nikdo nemá u sebe nějakou zbraň. Pak se nás ujal průvodce a provedl nás několika krásnými místnostmi a chodbami s poutavým výkladem. V jedné z místností nás přivítal nevidomý senátor Milan Pešák. Po krátkém představení nás vyzval, abychom se ptali na vše, co nás zajímá. Diskuse se nesla v přátelském duchu. Pak jsme se konečně dostali do hlasovací místnosti. Sedl jsem si na místo jednoho senátora, prohlédl si hlasovací tlačítka... Při odchodu jsem si všiml zdi, na které visela mapa Evropy s nápisem, že NATO má konečně své srdce. Vždy, když si uvědomím, že Česká republika je srdcem Evropy, vyvolává to ve mně silné pohnutí a vzpomínku na verš z Knihy knih o tom, že proudy živých vod tryskají z nitra toho, kdo věří v Ježíše. S tím také souvisí výrok slavného Čecha, Učitele národů: "Národe český, vrať se ke Kristu."

Při zpáteční cestě na nádraží jsme se s Vaškem zastavili v restauraci Havelská koruna, kde výborně vaří českou kuchyni za příjemné ceny.

Díky Bohu za všechny tyto zážitky!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Babeta Babeta | E-mail | Web | 8. prosince 2012 v 18:14 | Reagovat

Děkuji za moc hezké vyprávění. Úžasně se to četlo.

2 Idas Idas | 8. prosince 2012 v 20:26 | Reagovat

Ahoj to je moc dobrý článek. :)
A změnu stylu blogu je úžasná!

3 D@ve D@ve | E-mail | Web | 8. prosince 2012 v 21:20 | Reagovat

[1]: Rádo se stalo, snažil jsem se to napsat co nejlépe. :-)

[2]: Díky, mně se taky nový design líbí víc než předchozí :-)

4 Sariklen Sariklen | Web | 8. prosince 2012 v 22:25 | Reagovat

Páni, moc gratuluju! Od toho bezdomovce to bylo velice milé, že obětoval své peníze na pomoc druhým. Připomnělo mi to jednu pasáž z Bible:

Ježíš pozoroval, jak bohatí vhazují své dary do chrámové pokladnice.Uviděl i jednu nuznou vdovu, jak tam hodila dvě drobné mince, a řekl: „Vpravdě vám pravím, že tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní. Neboť ti všichni dali dary ze svého nadbytku, ona však ze svého nedostatku: dala všechno, z čeho měla být živa.“ (Lukáš 21:1-4)

Také je úžasné, jak jste se horlivě dělili o zážitky s Bohem.;)

5 Sariklen Sariklen | Web | 8. prosince 2012 v 22:26 | Reagovat

Málem bych zapomněla, změna vzhledu je velice příjemná. Líbí se mi, jak jsi vytvořil tu sprchu ze slov. Velice zdařilé!

6 D@ve D@ve | E-mail | Web | 8. prosince 2012 v 22:51 | Reagovat

[4]: Taky jsem tomu těžko mohl uvěřit, že nás neposlali někam, a dokonce jeden z nich si pastelku koupil :-) Ta pasáž se skvěle hodí k celé události, díky za doplnění! :-) K té horlivosti - v Písni písní se někde píše, že dívka vyprávěla o svém milém tak horlivě, že ho všechny její kamarádky chtěli poznat. Modlím se za to, aby křesťané (církev, nevěsta Kristova), měli takovou vášeň ke svému Spasiteli.

[5]: Díky za uznání :-) Sprchu jsem však nevytvářel já, ale můj spolubydlící Marek Šimek (viz patička blogu) ;-)

7 D@ve D@ve | E-mail | Web | 8. prosince 2012 v 23:56 | Reagovat

[6]: oprava: kamarádky chtělY poznat

8 Libor Libor | Web | 9. prosince 2012 v 10:03 | Reagovat

To musel být příjemný zážitek. Havelskou korunu znám, občas tam zajdu, je to levná a tradiční strava.

9 ajalon ajalon | E-mail | 14. prosince 2012 v 11:42 | Reagovat

Taky se přidávám, změna vzhledu se mi líbí, stejně tak článek ;-) jen aby ten duchovní hlad rostl. A aby lidi, které popadne Pán Ježíš nasměroval správným směrem... bohužel u nás přibývá i různých ezoteriků a satanistů, kteří nejspíš začali ztaky tak, že něco hledali, ale touha po vlastní výjimečnosti je dovedla až tam...
Jo a Ámos má jako obvykle pravdu :-)

10 D@ve D@ve | E-mail | Web | 15. prosince 2012 v 12:50 | Reagovat

[8]: Tak tak :-)

[9]: Díky :-) Taky se modlím za to správné směrování lidí k jedinému pravému Bohu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama