Dveře se otáčejí v pantech, lenoch v peřině

26. září 2012 v 12:20 | D@ve |  zážitky
Můj milý blogu,

opravdu jsem na Tebe nezapomněl, jak sis možná začal myslet, když jsem tě skoro měsíc nenakrmil novým článkem. Jsem si vědom i toho, že Tvůj hlad po mých myšlenkách sdílí i Tví věrní čtenáři. Vsadím se, že každý z nich s velkou dychtivostí hltá tyto řádky!


Já jsem před chvílí zhltl bílý jogurt s marmeládou a tím konstatuji, že mám další položku na seznamu svých oblíbených jídel! Odkoukal jsem to totiž od svých nových spolužáků na Biblické škole, se kterými jsem za uplynulý měsíc trávil hodně času. Například jsme se v prvním týdnu školy stali účastníky tzv. adaptačního kurzu, jehož cílem bylo poznat se víc. Proto jsme od začátku všichni necestovali pohromadě, nýbrž ve 2 skupinách soutěžících proti sobě. Hledali jsme různé indicie, které nás zavedly do krásného města Kutná Hora. Večer u táboráku pod horou Sion (nedaleko Kutné Hory) náš žlutý tým složil z nalezených slov následující báseň, která shrnuje nejsilnější zážitky z celého dne:

Nejzdevětadevadesáteronásobitelnějšími způsoby lze popsat náš adaptační kurz.

Ale my, ze žlutého týmu,
zvolili jsme formu rýmů.

Sbalili jsme papír a brk
a do kapesníku jsme udělali smrk.
Byla to rána jak z tanku,
položilo by to každou mamku.
S kapesníkem v kapse a s žalmem v hlavě
recitovali jsme verše dravě.

Setkali jsme se s ředitelovou radostí,
další obálkou nás zbavil starostí.
Naším cílem stalo se nádraží
netížilo nás žádné závaží.
Přijeli jsme do Kutné Hory,
byli jsme happy a vůbec ne worried.

U morového sloupu nás chlap obelhal,
Áďa ho odhalila,
obálku objevila
a David si koňakovou špičku dal.

Ondra a myší chleba,
víc srandy nebylo třeba.

Uháněli jsme jak formule,
nejedli jsme žádné bobule,
které cestou často byly,
čehož bychom jinak využili.
Byl to však prý černý bez,
po kterém by neštěk' ani pes.

Byli jsme do všeho hrr,
i když byla zima, brr!

Zažili jsme velkou psinu:
Unesli nám Kateřinu!
Seděla v loďce ve strachu z koupání,
naštěstí zažila jenom houpání.

Ale ach, to jezero!
A modrý plankton v něm!
Opustit jej nás mrzelo,
jeho skála hostila náš sněm.

Abychom to urychlili,
na Sion jsme dorazili.
Nechceme tu psáti dlouhé slohy,
vedoucí nám sváželi batohy.

Sedli jsme si k ohni
a začali jsme klohnit.


Po povídání, zpívání i baštění špekáčků jsme se zachumlali do spacáčků, abychom druhý den navštívili kutnohorské doly, ve kterých se v historii těžilo stříbro.

Celkově se výlet moc povedl. A myslím, že i start nového školního roku. A tím se dostávám k podivnému nadpisu tohoto článku (mimochodem je to citace 14. verše 26. kapitoly knihy Přísloví). Mám touhu vytrvat v tom dělat věci do školy průběžně. Chci mít čas i na své koníčky, kam patříš i Ty!

V minulém článku jsem Ti ukázal želvu, která hlídala dům. Při své další geoprocházce, tentokrát po Kolíně, jsem objevil další kuriózní způsob hlídání baráku - viz následující fotka...


Můj blogu, už teď se můžeš těšit na tyto pochoutky: Třetí pohoří nádobí, nová píseň a oslava Tvých druhých narozenin!

Tvůj D@ve
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 belief belief | Web | 28. září 2012 v 16:44 | Reagovat

Skvěle !! Básnička mě velmi pobavila :)
(nevím jestli to byl záměr, aby se to víc rýmovalo, ale bobule ne byli ale byly :D )

2 Màiri Johnson Màiri Johnson | Web | 29. září 2012 v 21:41 | Reagovat

Hrozně ráda navštěvuji tvůj blog, protože vždy mě tvé články naplní takovým skvělým pocitem. Jinak jako vždy super. :)

3 Elleine Elleine | Web | 30. září 2012 v 15:21 | Reagovat

To musela být paráda :-)

4 ajalon ajalon | 3. října 2012 v 1:59 | Reagovat

Jé, taky mam takový předsevzetí (jako průběžná příprava do školy)!!! Tak pak na konci zkouškovýho napiš, jaks dopad v jejich dodržování 8-)
a nervozní důchodce rozhodně vede! :-D

5 D@ve D@ve | E-mail | Web | 3. října 2012 v 22:27 | Reagovat

[1]: Díky za upozornění na chybu, už jsem ji opravil. Záměr to nebyl, mám češtinu rád a opravdu jí nesluší hrubky. Příště musím být pozornější :-D

[2]: Jsem moc rád, že se Ti u mě líbí. Chystám se pročíst si Tvůj blog ;-)

[3]: Věř, že byla! :-D

[4]: Určitě se o tom zmíním :-) Tak ať se Ti to daří plnit líp než mně :-D
Nervózní důchodce mě dostal do kolen :-D

6 Babeta Babeta | E-mail | Web | 5. října 2012 v 10:35 | Reagovat

Ahoj, ještě lepší je do jogurtu přisypat ovesné vločky. Tak si to dávám já. :-)
Mně se zase ta cedulka s nervózním důchodcem zdá naopak poněkud dehonestující. A je mi smutno z vývoje české společnosti. Nebo neustále postupující degradace...?
Biblická škola? Po jejím vystudování...čím budeš? Nebo čím bys mohl být?

7 Babeta Babeta | E-mail | Web | 5. října 2012 v 10:43 | Reagovat

Jo, v Kolíně jsem rok a půl žila. V letech 1985-6. Od té doby se tam toho asi hodně změnilo a už bych to město nenašla tak, jak si ho z té doby pamatuji..

8 D@ve D@ve | E-mail | Web | 5. října 2012 v 21:31 | Reagovat

[6]: Díky za tip, vyzkouším to! :-)
Já tu cedulku chápu tak, že ji tam dal důchodce se smyslem pro humor. Vůbec mě nenapadlo, že by někdo našel tu drzost na cizí dveře přidělat posměšnou cedulku (zřejmě by ji dotyčný důchodce asi hned sundal, tedy pokud je ještě živý, což nevím...) Taky je mi smutno z toho, že hodně lidí žije povrchní životy, ale jak se říká - naděje umírá poslední - a jak praví můj oblíbený bloger a spolužák Otík: "Chceš-li měnit svět, začni ve svém koutku. Tady je ten můj:
http://otik.krestan.org/ "

Po vystudování Biblické školy v Kolíně (VOŠMT a Global University) bych chtěl založit nový sbor v Praze, kázat, pomáhat lidem, bavit se s nimi o víře... :-)

[7]: V Kolíně je hodně památek a taky kešek, takže ho v rámci časových možností postupně poznávám. Ale nelíbí se mi tolik jako moje rodná Šumava :-)

9 Babeta Babeta | E-mail | Web | 6. října 2012 v 10:53 | Reagovat

[8]: To je mi jasné, že si tu cedulku na vrátka dal důchodce, co tam bydlí - ovšem podle mne člověk s podivným smyslem pro humor. Já to zase vnímám asi prostě trošku jinak. Strašně mne mrzí, že právě tato kategorie lidí je v našem státě tak dehonestovaná a šikanovaná, znevažovaná a ponižovaná. Je to všechno z důvodu velkého úpadku morálky v naší společnosti, která trvá už mnoho a mnoho let. No a tento důchodce - jako by si to ještě tou cedulkou korunoval. Tak to zas působí na mne. Z jeho strany je to něco jako smutná sebeironie.

Založit nový sbor? :-P Je jich u nás málo? Být mlaďounkým a málo zkušeným pastorem nese velká rizika... Na to, abys pomáhal lidem, nemusíš přece zakládat nový sbor..

No jasně, Kolín a Šumava, to je nesrovnatelné...

Na ten blog se mrknu, až bude víc času.

10 D@ve D@ve | E-mail | Web | 8. října 2012 v 11:30 | Reagovat

[9]: Jj, klidně to tak může být. Takovou dobrou vlaštovkou ke zlepšení může být stránka http://mastozapar.cz/, která se snaží společnost povzbudit k tomu, aby se k seniorům chovala lépe. Líbí se mi na ní i možnost vyjádřit svůj názor.

Ano, založit nový sbor. Cíleně se na to připravuji na Biblické škole, jsem Bohu vděčný i za příležitosti být aktivní ve svém sboru, kde jsou zkušení Boží služebníci, od kterých se můžu naučit hodně. Bůh mě do té služby na plný úvazek volá, s riziky počítám, stejně tak i s Boží pomocí. Kdybych spoléhal jen na své síly, nespoléhal bych na Pána a to by bylo špatně. Dnešní společnost potřebuje především morální reformu, a tou nejlepší cestou, jak toho dosáhnout, je věrně hlásat evangelium Pána Ježíše a  spoléhat na moc Ducha svatého! :-)

11 Babeta Babeta | E-mail | Web | 8. října 2012 v 13:07 | Reagovat

No ono by to spíš chtělo od mládí, v rodině i ve školách, cílenou výchovu k pravdě, pokoře a úctě. Náš národ jde tak trošku v některých záležitostech "ode zdi ke zdi". Našemu malému národu, po staletí stále před někým nucenému ohýbat hřbet, schází zdravé sebevědomí, hrdost a vlastenectví. Ano, naše společnost potřebuje především morální reformu. A to vše začíná respektováním Božích zákonů. Jenomže, po pravdě... věřící budou vždy a všude v menšině...

Jenomže způsob, jakým evangelizaci dělají letniční (promiň), to jednoho spíš odradí... Upřímně - mně úplně vstávají vlasy hrůzou, když někdy v neděli poslouchám z rádia přenos bohoslužby nějaké letniční církve. A to se už od devadesátých let s odstupem času docela "zklidnili". Vím, o čem mluvím, a mohu srovnat, prožila jsem po obrácení v devadesátých letech v Praze sedm let mezi charismatiky a letničními a zažila tam jedno z docela "přehnaných období". Dost mi to na nějaký čas zkomplikovalo duchovní život... Dnes, s odstupem času a díky Bohu je to snad už lepší. Nemám ještě poznání ve všem, na co jsem se Boha ptala, ale skrze svého ducha vnímám, co je pravda a co tak trošku úlet.

12 D@ve D@ve | E-mail | Web | 9. října 2012 v 23:47 | Reagovat

[11]: Souhlasím, věřící (znovuzrození křesťané) zřejmě budou vždy a všude v menšině, dokonce, podle slov Pána Ježíše, zakouší a budou zakoušet pronásledování. Přesto si však myslím, že to má smysl vytrvat, i malé světélko ve velké tmě přitahuje pozornost!

Troufám si tvrdit, že od 90. let se dost věcí změnilo. Ano, krátce po revoluci se v naší zemi roztrhl pytel s různými charismatickými divočáky, na vlnách různých učení surfovaly různé církve, např. Apoštolská církev (zde jsem členem) má zkušenost s tzv. Torontským požehnáním... V té době jsem začal chodit do ZŠ, takže se o tom dovídám spíše z doslechu. Lidé se prý obraceli ve velkém, ale většinou na to sbory nebyly připravené - věnovat se tolika nově obráceným lidem, takže to určitě způsobilo mnohá zranění. Nicméně i dnes jsou často mylně mezi letniční započítávány i projevy, které se dost vymykají typickému chápání letniční praxe - neznám "normálního" křesťana, který by měl rád řev při kázáních, při evangelizacích na ulicích (např. to dělá TCV = Triumfální centrum víry). Obecně je Hnutí víry teologicky mimo (učí povrchní evangelium - když je člověk chudý nebo nemocný, je to podle nich důsledek nedostatku víry věřícího...) Já jsem rád za letniční hnutí hlavně proto, že dává důraz na působení Ducha svatého v životě věřících i v dnešní době. Některé tradičnější denominace mají s některými duchovními dary problém (např. dar mluvení jazyky), což mi přijde škoda, protože když křesťan jednou zakusí moc Ducha ve své službě, nechce už nic míň, ale touží po větší Boží blízkosti, po citlivosti na Jeho hlas. A s tím hodně souvisí ten verš o tom, že "tichý a pokorný duch (postoj) je před Bohem převzácný". :-)

13 Babeta Babeta | E-mail | Web | 10. října 2012 v 8:40 | Reagovat

Odpovím Ti na mail - už budu zabíhat do příliš osobní roviny...

14 D@ve D@ve | E-mail | Web | 11. října 2012 v 18:33 | Reagovat

[13]: Odpověď jsem dostal, pokusím se Ti odepsat do konce tohoto týdne :-)

15 Babeta Babeta | E-mail | Web | 11. října 2012 v 23:06 | Reagovat

[14]:Díky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama