Optimální ismus

17. července 2012 v 19:38 | D@ve |  zam(i/y)šlení
Když tak uvažuji nad současným tématem týdne na blog.cz, napadá mě otázka, zda je pravdivá rovnice
optimální ismus = optimismus.
Je vůbec ještě možné mít optimistický postoj, aniž by člověk ignoroval aktuální dění ve světě? Je každý optimista automaticky naivní snílek? A jak je to se mnou?


Sám se považuji za optimistu a někteří lidé, co mě znají, si to taky myslí. Dokonce jsou i tací, kteří si můj optimismus hned spojí s tím, že věřím v Ježíše Krista, tudíž jsem hned naivní! Naivní optimista. Naivní křesťan. Lidé mi dávají spoustu titulů, ale to by bylo na další článek... Pravdou je ovšem to, že se nestydím za to, že se snažím mít hlavu v oblacích a stát nohama na zemi. Má to spoustu výhod. V hlavě bydlí mozek a když se používá, je to jen k prospěchu. Myslím si, že i pesimisté používají mozek, jsou ale podle mě příliš zahledění do svých (většinou špatných) zkušeností a chybí jim nadhled, povznesení se nad svými problémy či zklamáními z minulosti. Jejich pohled na život by se asi dal shrnout do slov "všechno je na hovno, jenom včely jsou na med".

Proto je mi bližší optimistický pohled. Podle jisté definice je optimista člověk, který se na věci dívá z té lepší stránky. Sklenice je z půlky plná, naděje umírá poslední, zítra bude líp... Přiznejme si, že většina optimistických výroků zní pro člověka, který si uvědomuje tvrdou realitu života, jako něco z jiného světa. Jak může být líp někomu, komu hrozí exekuce, komu se rozpadá manželství, komu se rozvádí rodiče... Lidé jsou naštvaní na politiky, "slavná" Evropská unie krachuje, na Blízkém východě hrozí nukleární válka, církev chce své majetky, důchodci mají malé důchody, lidé neplní sliby, v obchodech jsou nekvalitní potraviny, 21.12. končí Mayům kalendář... Je hodně věcí, které člověka dokáží vytočit. Třeba se z nás časem stanou telefonní čísla, která se přece vytáčí docela často. Ne nadarmo se nějakému zlobivému jedinci říká: "Ty seš ale číslo!"

Ono je ale opravdu těžké hledat něco nebo někoho, k čemu s nadějí vzhlížíme, když je nám ouvej. Jsou i lidé, které nemají žádné přátele. Je to jako v té známé písničce "nemít žádné kamarády, tomu já říkám neštěstí". Z vlastní zkušenosti vím, že je pro mě často těžké volat o pomoc i k Bohu, ve kterého věřím. Mám totiž sklon hledat svá vlastní řešení víc než to s důvěrou odevzdat v modlitbě Bohu a čekat na Jeho názor. Víra ve všemohoucího Boha mi dává ten správný nadhled, který se snoubí s nadějí, že bude líp. A když ne za mého života, tak určitě v nebi, kde nebude žádný pláč, ani bolest, ale jen radost z Boží blízkosti. Jsem vděčný za to, že kousek té radosti můžu vidět i teď, protože Bůh bydlí v mém srdci. A když jdu na setkání křesťanů, kteří mají stejnou zkušenost, hned je ta radost větší. Aneb jak se zpívá v jedné písni "já mám radost, radost od Pána, násobí se, když je rozdaná!" A to je moje přání do každého dne, abych rozdával kolem sebe radost. Nakažlivou radost. Aby se ze škarohlídů stali lidé plní naděje. Je to i Tvoje přání?

A platí ta rovnice?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sariklen Sariklen | Web | 17. července 2012 v 21:35 | Reagovat

Lepší dávat než být obdarován. Nejlepší dávat proto, že jsem obdarován. Bůh nám dal lásku a my ji můžeme předat dál.

S optimismem je život lehčí. Mějme vždy na paměti, že On je s námi. On náš život drží pevně v rukou. I když to někdy tak nevypadá...

2 D@ve D@ve | Web | 18. července 2012 v 12:35 | Reagovat

[1]: Přesně :-) Asi největší výzva pro lásku je mít rád lidi, kteří nás nemusí, se kterými se člověkv často neshodne. A když je to navíc někdo z blízkých, tak tam se teprve ukáže, jak moc to s tou Boží láskou a odpouštěním křesťan myslí vážně.

3 Babeta Babeta | Web | 21. července 2012 v 10:45 | Reagovat

Mám za to, že díky tomu, co na mne dědičně přešlo od mých předků (včetně jen tušené a v mizivých důkazech vystopované okultní zátěže, které se mí předci patrně věnovali) jsem ze své přirozenosti spíše pesimista se sklony k depresím od 14ti let. Když se dívám na svět kolem sebe, v první řadě vidím důsledky panování boha tohoto světa v životech většiny lidí a v devastované přírodě. Uvědomuji si velice silně prokletí Země po pádu člověka do hříchu. Jsem realista. Vždyť …důkaz jen v takové maličkosti.. ze zkušenosti zahrádkáře: je zajímavé, že plevel se množí až přímo světelnou rychlostí…a mnohem rychleji, než to, co na záhonech pěstujeme… A také plevel dokáže bleskurychle obsadit každé volné místo…ušlechtIlá tráva ti tam sama od sebe nenaroste…tu tam musíš VYSÍT… A tak jsem si uvědomila, že je to úplně stejný zákon i v duchovním světě…podívejme se jen těch sekt, co sem nalezlo v 90.tých letech po pádu železné opony…v naší zemi byla velká duchovní mítina po 40ti letech uměle pěstovaného ateismu…
Tím, že poznávám Hospodina, a poznala jsem Pána Ježíše, uvědomuji si, že prokletí předků bylo u mne Kristovou obětí na kříži zrušeno a že mi byla darována nová podstata mé bytosti. Pomalu, po kousíčkách ve mne vítězí Kristus a obnovuje mne z mé přirozenosti do své slávy. Přiznám, jde to z tuha a skutečně jen po milimetrech. Avšak stává se ze mne člověk věčně zelené naděje s pevnou jistotou, že jednoho dne se vše změní k lepšímu. Umím se dívat na svět po letech už i s optimismem a vidět i přes porušení stvoření jeho krásy, které nám na Zemi Bůh ponechal pro potěchu oka a srdce. S tím, že si stále uvědomuji realitu padlého stvoření. Je překódováno (protože původně to bylo v Edenu jinak) i v současném řádu přírody, kde je jeden druhému predátorem, a tak plně prožívám slova Písma, že „spolu celé stvoření sténá, pracujíc ku porodu…“
Ano, mám naději, mám optimismus, a bez Boha by jí nebylo. Proto se raduju tichou radostí nad tím, že patřím k vyvoleným a že má duše neskončí jednou za branou fyzické smrti, kterou budu muset projít, jako každý z nás, v prázdnotě, v mukách a ve skřípění zubů a pomalu se dopracovávám i předávat tuto naději dál ve službě Pánu.

4 Sherylin Lee Sherylin Lee | E-mail | Web | 21. července 2012 v 11:46 | Reagovat

No aj by som mohla povedať, že viem, čo prežívaš, pretože kedysi som to prežívala podobne - ale veci sa menia. Som realista (možno). Nie som kresťanka a na Boha verím. Neverím však na nebo a peklo (ako hovorím, je to každého jeho voľba, ide len o uhoľ pohľadu).

No dobre, radšej kašlime na to, neriešme  vieru, lebo potom viem, čo prichádza: súboj názorov, postojov, viery - to nikdy nedopadne dobre.

No zacitujem si MK-čka (mládežnícka komferencia):
Veriť znamená: Byť presvedčený o niečom, čo nevidíš a to nezávisle od tvojich skúseností a pocitov.
Nedovoľ včerajšku, aby ti ukradol dnešok, lebo ti ukradne aj zajtrajšok.
Ak chceš prosperujúcu budúcnosť, musíš sa vysporiadať so svojou minulosťou.
Minulosť sa stáva bremenom na našom chrbte. Zaslepuje nás. Jedna vec je pamätať sa na minulosť, ale nemáme nosiť bolesť, ktorú sme na nej nadobudli. Je potrebné poslať bolesť preč.

5 Lúthien Lúthien | Web | 23. července 2012 v 15:20 | Reagovat

Myslím, že pro nevěřícího člověka v dnešním světě je hrozně těžké být optimista. Pro křesťany optimismus spočívá v tom spolehnout se na Boha a nedělat si zbytečné starosti - nebo aspoň tak to já chápu a snažím se to tak dělat (a samozřejmě ne vždy se daří). Hezký článek.

6 D@ve D@ve | Web | 30. července 2012 v 23:51 | Reagovat

[3]: To je krásné svědectví! :-) Se vším, co je napsáno, souhlasím. Taky se říká, že k vítězství zla stačí, aby slušní lidé nic nedělali. Je to opravdu jako s tím plevelem, který se objeví, aniž bychom pro to něco udělali. "Láska, která tě nic nestojí, za nic nestojí" - pravdivý výrok, který mě k tomu dál napadá. Jsem Pánu vděčný, že se mi dal poznat a dává mi sílu žít pro Něj a pro druhé. Ať Ti Pán moc žehná! :-)

7 D@ve D@ve | Web | 30. července 2012 v 23:56 | Reagovat

[4]: Děkuji Ti za upřímný komentář. Máš pravdu, argumentový ping pong moc kupředu nevede, lepší je mít vlastní zkušenost s živým Bohem. :-) Citáty se mi líbí, jsou pravdivé. Já bych se však podle nich řídit nedokázal, kdybych nehledal pomoc u Boha.

8 D@ve D@ve | Web | 31. července 2012 v 0:01 | Reagovat

[5]: Vidím to úplně stejně. Podle Filipským 4,6-7 se nemáme trápit žádnou starostí, ale máme to s děkováním předkládat Bohu. A On pak pošle pokoj, který nejde nikde jinde a ničím jiným získat. Takový je můj Bůh, to slovo opravdu platí! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama