Pár mých skřeků z Osijeku

18. dubna 2012 v 23:39 | D@ve |  zážitky
Byli jste někdy v Chorvatsku? Mnoho Čechů prý jezdí do Chorvatska na dovolenou k moři. Já jsem ale tak trochu výjimkou. Koupal jsem se totiž ve slaném "moři" svého potu! A nejen o tom byl misijní výjezd do Osijeku, kterého jsem se v rámci studia biblické školy zúčastnil!


Na výjezd jsem se už dlouhou dobu před jeho začátkem těšil, protože rád poznávám nové kraje a lidi, rád se učím něco nového a zároveň užitečného. Taky jsem chtěl poznat svoje spolužáky o něco víc.

Po dlouhé desetihodinové cestě do Osijeku jsme 30. 3. 2012 v podvečer přijeli do ulice Zadarska, ve které se nachází centrum pro mládež. Přivítali nás Horvathovi, místní misionáři, kteří se věnují práci s mladými lidmi. Po nasycení těla jsme se dozvěděli, co nás přesně čeká v následujících pěti dnech. Spolu s dalšími mladými z lidmi z Chorvatska, Německa, Belgie, Norska a Slovinska jsme pomáhali Horvathovým oklepáváním omítky ze suterénu, aby tam mohl vzniknout nový prostor pro mládežnické akce. Moře potu se tedy snoubilo s omítkou, aby se pak spolu na konci dne za přítomnosti páry ze sprchy vydali na svatební cestu do odpadních vod.


Kromě práce v suterénu jsem si také vyzkoušel metodu prezentace křesťanské víry (tj. evangelizace), která se nazývá "Red Box". Je to sled činností, mezi které patří zpěv písní, tanec, scénka, krátké kázání s viditelnou ilustrací, svědectví o Božím jednání v mém životě. "Red Box" zde symbolizuje vyvýšené místo, na kterém se káže (nutně to tedy nemusí být krabice). Cílem bylo zaujmout lidi a v případě jejich zájmu se s nimi bavit o Bohu, případně je pozvat na koncert mladých křesťanů z různých koutů Evropy (tj. našeho týmu v ulici Zadarska, celkem nás bylo něco přes 30). Musím se přiznat, že hraní na kytaru a zpívání, říkání svého svědectví v angličtině a rozhovory s lidmi mě bavilo víc než oklepávání omítky. Na koncert přišlo několik mladých nekřesťanů a na jeho konci se 6 holek rozhodlo stát se křesťankami (Jak se stát křesťanem?).


Zajímavé pro mě bylo zjištění, že lidé v Osijeku nemají, stejně jako v ČR, většinou problém s Bohem, ale s církví. Čím to je? Že by i lidé v Chorvatsku měli špatné zkušenosti s křesťany, nebo "jen" předsudky či neinformovanost?

Cennou zkušeností pro mě bylo hrát při nedělních bohoslužbách v místní synagóze, ve které se sešlo něco přes 100 věřících, většinou staršího věku. Bohoslužby začaly v deset ráno a náš dvoučlenný český chválicí tým byl dovezen na místo v 9.59. Neznali jsme program bohoslužeb, takže to pro nás nebylo jednoduché. Nikdy jsem nehrál před tolika lidmi, proto se přihlásila o slovo tréma. A když si ještě začala tykat s mým nevyspáním, opravdu jsem neměl moc náladu chválit Boha, na tož pak vést k tomu druhé! V modlitbě jsme to tedy dali Bohu do rukou. Během hraní a zpěvu (hráli jsme česky a anglicky) jsem se cítil hrozně, ale snažil jsem se myslet na Ježíše. Po skončení bohoslužeb za mnou přišel jeden starý pán a řekl mi, že když jsme zpívali, Bůh se dotýkal jeho srdce, až z toho začal plakat. A že mi tedy moc děkuje, že to bylo požehnané. A já jsem poděkoval jemu, že mi to řekl, a pak i Bohu, který vyslyšel moje modlitby.


Co říci závěrem? Nelituji toho, že jsem se tohoto misijního tripu zúčastnil, ba naopak jsem rád za nové zkušenosti, nová přátelství a hlavně za to, že jsme mohli v Osijeku udělat kus práce - praktické i duchovní!


Přečtěte si i dojmy bratra Ekima, který se misijního výjezdu také zúčastnil! Za přečtení také stojí Osijecký Diatreion.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lúthien Lúthien | Web | 22. dubna 2012 v 9:09 | Reagovat

Tak to musela být opravdu skvělá zkušenost! Taky bych se někdy ráda dostala na nějaký misijní výjezd, misie mě hodně láká.
To svědectví o tom, jak se ti nechtělo chválit, ale pak se díky chvalám dotkl Bůh toho pána, je skvělé - Bůh si nás použije i ve chvílích, kdy máme pocit, že si nás použít nemůže, abychom věděli, že je to z jeho síly a ne z naší.

2 D@ve D@ve | Web | 23. dubna 2012 v 22:44 | Reagovat

Na biblické škole je misijní výjezd každý rok, tak se klidně můžeš připojit ;-)

Je to přesně tak, jak říkáš... :-)

3 Martina Martina | E-mail | 7. září 2013 v 20:45 | Reagovat

Ahoj, jsem Martina ze Žamberka. Chodím do sboru v Kunvaldu-Společenství křesťanů Kunvald. Mám skvělý sbor, ale misijní výjezdy nepořádáme. A já po misii toužím. Mám odvážný dotaz, mohla bych jet s Vámi? Třeba zrovna do Chorvatska...Nebo i jinam. Dejte prosím vědět. Ani nevíte, jak bych byla šťastna. Pán žehnej. Martina

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama