Neuhasitelné uctívání

27. března 2012 v 20:31 | D@ve |  zam(i/y)šlení

S velkou radostí jsem v srdci souhlasil s úkolem do předmětu Hudební výchova, který spočíval v tom přečíst si knihu "Neuhasitelné uctívání" od Matta Redmana a napsat na ni svůj názor. Knížku jsem už četl asi před osmi lety a vzpomínám si, že mě tehdy hodně oslovila. S chutí jsem se tedy pustil do čtení a znovu se mi potvrdila platnost přísloví, že s jídlem roste chuť. Čím víc jsem totiž krmil svou duši myšlenkami z této knihy, tím větší chuť (nebo spíše touhu) jsem měl chválit Boha s opravdovým srdcem. To je také hlavní myšlenka knihy a zároveň její podtitul: Neuhasitelné uctívání - zpět k srdci uctívání.



Souhlasím s autorem knihy v tom, že má smysl zabývat se uctíváním. Vždyť navštíví-li člověk různá církevní setkání, zjistí, že čas chval a uctívání má místo snad v každém z nich. Tak jako má čokoláda svůj obal a obsah, člověk své viditelné tělo a neviditelnou duši (a ducha), tak i uctívání má svou vnější formu a vnitřní hloubku. Líbí se mi na knize, že autor se tolik nezabývá vnější formou, tj. neřeší vhodné hudební styly a nástroje, neřeší ani vzhled křesťanských zpěváků a zpěvaček, ale zabývá se správnými postoji v srdci. Protože fasáda udělá dojem možná na lidi, ale Bůh se dívá do srdce.

Kniha je rozdělena do deseti kapitol, kde každá z nich nese název konkrétního správného postoje toho, kdo chválí. I když je kniha psána profesionálním vedoucím chval hlavně pro vedoucí chval, neznamená to, že by v ní nehudebně nadaní lidé nemohli najít užitek. Ba naopak! Z knihy jasně vyplývá, že uctívání není závislé jenom na hudbě, ale především na srdci toužícím oslavit Ježíše! Tato vnitřní touha (nebo v čase krize rozhodnutí) způsobí vnější odezvu - ať už chválu vyjádřenou ve formě hudby, či jakýmkoliv jiným způsobem. Podívejme se nyní na to, co mě v každé kapitole knihy zaujalo.

Neuhasitelný

Hned v první kapitole mě mile překvapil autorův důraz na to stavět své myšlenky na Písmu. Toto chování je typické pro celou knihu. Odráží to jednoduše fakt, že "čím srdce přetéká, to ústa mluví". Autor je zjevně plný Božího slova, a proto ho hojně používá i ve své knize. V této kapitole vychází z verše knihy Píseň písní:

Polož si mě na srdce jako pečeť, jako pečeť na své rámě. Vždyť silná jako smrt je láska, neúprosná jako hrob žárlivost . Žár její - žár ohně, plamen Hospodinův. 1

Uctívání, které je projevem lásky k Bohu, je v knize přirovnáno k ohni. Slovy autora:

"Příliš často je mé uctívání otupené problémy a zápasy tohoto světa. Ale toužím zůstávat na místě, kde můj oheň pro Boha neuhasí a neodplaví ani ty nejsilnější řeky protivenství - toužím po uctívání, které nikdy neuhasne."2

Dále je rozebrán princip hašení ohně - stačí odstranit jeden ze tří faktorů nezbytných pro hoření: teplo, palivo, přístup kyslíku. Oheň lze tedy uhasit třemi způsoby:

  1. ochladit hořící látku vodou
  2. zabránit přístupu kyslíku
  3. zastavit přísun paliva.
A co to znamená pro oheň uctívání? Voda zde symbolizuje zkoušky a tlaky tohoto života. Vidím to i na svém životě. Když se přespříliš zabývám svými problémy i problémy lidí kolem mě, vzniká pokušení nedůvěřovat Bohu a neprosit Ho o pomoc, ale spoléhat se na vlastní síly. Se ztrátou důvěry v Boha vyprchává i nadšení Ho chválit za to, kým je a co pro mě už udělal.

Zabraňovat přístupu kyslíku do ohně uctívání znamená nezarmucovat Ducha svatého (Boha). To souvisí se životním stylem křesťana - nechovat se pokrytecky, ale žít podle své víry.

"A nezarmucujte svatého Ducha Božího, jehož pečeť nesete pro den vykoupení. Ať je vám vzdálena všechna tvrdost, zloba, hněv, křik, utrhání a s tím i každá špatnost; buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám."3

To je pro mě každodenní výzva!

Bez paliva by žádný oheň nemohl hořet. Podle Matta Redmana je "palivem pro naše uctívání Boží zjevení".4 Co to znamená? Když "otevřeme oči svého srdce", hned najdeme nějaký důvod, za co můžeme Boha chválit. Inspirovat nás může Boží jednání v biblických příbězích, v našich životech, krása stvoření a jeho detaily, umění... Jsem toho názoru, že Bůh je ten největší umělec, největší superstar na světě!

Myslím si, že tato kapitola obsahuje klíčové myšlenky pro celou knihu, nejvíce mě oslovila.

Ztracený

Při čtení této kapitoly jsem si znovu uvědomil, jak velký a milostivý je Bůh, a jak malý a odsouzeníhodný jsem já. Pokaždé, když mám vést chvály, bojuji s pokušením strhávat pozornost na sebe. Když se mi povede něco zahrát, touha být na sebe hrdý chce ovládnout moje srdce... A přitom je to Bůh, kdo má být uctíván. Ve srovnání s Ním jsem já ztracený. A přesto mi dal Bůh schopnosti a příležitosti, abych mohl pomáhat Jeho lidu uctívat ho písněmi. Jaká je to výsada a zodpovědnost! A jaká výzva být příkladem v tom upřímně vylévat před Bohem své srdce!

"Když jsem byl v duši tak skleslý, Hospodina jsem si připomínal." 5

Nedůstojný

"Je skvělé, že při psaní chvalozpěvů můžeme vykrádat Bibli a místo soudní žaloby se nám dostane povzbuzení." 6 Těmito slovy začíná třetí kapitola knihy. Naplnilo mě to velkou radostí. Boží slovo je nevyčerpatelný zdroj inspirace pro skládání písní, kéž bych si to mnohem častěji uvědomoval! Autor v této části popisuje nadšení a radost ve chvále. Jako příklad poukazuje i na krále Davida, který chválil Hospodina veřejně bez zábran - tancoval kolem schrány úmluvy jako blázen, dokonce jeho žena Míkal jím pohrdla7. Líbí se mi Davidův postoj - dával najevo své pocity před Hospodinem. Myslím, že není nic špatného na tom, když i na církevních setkáních lidé skáčou radostí, nebo klečí a v slzách vylévají své srdce. Proč mám pocit, že se toto děje veřejně především na letních festivalech a již méně v nedělních setkáních?

Kdysi jsem si myslel, že slzy jsou jenom pro slabochy, ale později jsem objevil citát, že slzy jsou projevem lásky. Ten se mi líbí víc.

Nepředvídatelný

Souhlasím s autorem, že není nutné se za každou cenu držet připraveného playlistu. Líbí se mi jeho zážitek, kdy ho Bůh vedl k tomu, aby na křesťanském setkání hrál píseň od Michaela Jacksona "You Are Not Alone" (Nejsi sám), a Bůh si to použil tak, že když si Matt balil kytaru, přišla za ním jedna paní s tím, že když hrál tuto píseň, rozplakala se, protože to byla odpověď na její modlitbu (ptala se Boha, proč ji opustil). I mně se často stává, že hraji jiné písně než co jsem si pro dané setkání připravil, ale ještě nikdy jsem nezařadil na shromáždění nekřesťanskou píseň. Asi to nelze obecně povolit nebo zavrhnout, ale jde o to nechat se vést Bohem v konkrétních případech a pak zhodnotit důsledky.

Moc se mi líbí, jak Matt Redman tuto svou kapitolu shrnuje:
"Bůh hledá ty, kteří jsou připraveni prožít dobrodružství v tichém vedení jeho Svatého Ducha, skutečného vedoucího uctívání. Hledá lidi, kteří ve svém životě a na společných shromážděních udržují romantiku první lásky - se srdcem, které je vždy připraveno na nepředvídatelné." 8

Nezahalený

Tato kapitola je o důvěrném vztahu s Bohem, o úctě k Němu a o tom, že se to odrazí v našich životech. Tak jako Mojžíšova tvář zářila, když se vrátil z hory Sínaj, tak naše životy by měly být světlem pro lidi kolem nás. Pokud chci být neuhasitelný, nelze ten oheň skrýt. Stejně tak ale neskryji povrchní vztah s Bohem či nedbalou přípravu písní - v mojí službě se to promítne. Nemůžu dovést lidi dál, než jsem já sám.

Nezadržitelný

Nezadržitelnost je další vlastností ohně uctívání. Nemyslím tím ničivý účinek ohně, ale spíše vytrvalost do posledního plamínku, když se ho různé jevy snaží uhasit. Co to znamená v praxi? Nechejme promluvit Matta Redmana:
"Nezadržitelní jsou smělí evangelisté, kteří vyvyšují Ježíšovo jméno, kdekoliv mají příležitost. Oběti jejich chvály jsou mimo církev stejně živé jako v církvi." 9

Nenápadný

Tato kapitola se zdá být v rozporu s těmi ostatními - pravý Boží ctitel má být nezahalený, nezadržitelný, neuhasitelný... a zároveň nenápadný. Líbí se mi autorův kritický pohled na to, když chce někdo dělat z času chval a uctívání show:

"Chvála je protiklad pýchy. Pýcha říká: 'Dívej se na mě', ale chvála touží, aby lidé spatřili Ježíše. Před svatým trůnem není místo pro předvádění." 10

Chápu to tak, že když mám ohnivou (velkou) touhu vyvýšit Ježíše, není nenápadnost v rozporu s ostatními vlastnostmi ohně uctívání.

Nerozdělený

Nerozdělenost chápu jako soustředěnost na Ježíše. S tím také souvisí soustředěnost na texty chval. Často se mi stává, že zpívám "automaticky" slova, aniž bych se zaměřil na jejich význam. To má také spojitost s výběrem písní do playlistu (hloubka textů, kvalita překladů). Špatně napsaná či přeložená píseň ruší všechny, protože se špatně zpívá. Zaměřuje pozornost na ty chyby místo na uctívání Ježíše.

Líbí se mi autorův pohled na to, že bohoslužby nejsou divadlo, zábava (pasivní přístup, zahřívání židlí...), ale příležitost ke službě. Ne náhodou nejsou shromáždění nazývána egoslužba, ale bohoslužba.

Nespokojený

Při četbě této kapitoly jsem si vzpomněl na Sokratův výrok "Vím, že nic nevím." Jaký to má vztah k uctívání? Čím více poznávám Boha, tím více zjišťuji, jak moc ho neznám. Když zakouším v srdci Jeho blízkost, chci Ho ještě více znát, chci aby mě ještě více proměnil do své podoby. Chci, aby se více skrze mě projevoval (abych mu v tom čím dál méně bránil). Jsem já to ale nespokojený křesťan...

Nekončící

Jak spolu souvisí "nezadržitelný" a "nekončící"? Vždyť to jsou přece synonyma! Nebo snad ne? Pochopil jsem to tak, že zatímco "nezadržitelný" se týká pozemského uctívání, "nekončící" se týká věčného uctívání. Jako křesťané máme skvělou naději, že v nebi bude podstatně lépe než tady na zemi. Nebude nás od čistého uctívání nic rozptylovat. Proto chceme, aby se co nejvíc lidí smířilo s Kristem, aby mohli zakoušet nebe už teď ve svém srdci, a pak hlavně v celé kráse po celou věčnost! Uctívání Ježíše je ta nejlepší činnost na světě!








1 Bible, Píseň písní 8,6-7
2 Matt Redman, Neuhasitelné uctívání (Křesťanské společenství Příbram, 2003), s. 17
3 Bible, Efezským 4,30-32
4 Matt Redman, Neuhasitelné uctívání (Křesťanské společenství Příbram, 2003), s. 19
5 Bible, Jonáš 2,8
6 Matt Redman, Neuhasitelné uctívání (Křesťanské společenství Příbram, 2003), s. 31
7 Bible, 2 Samuelova 6
8 Matt Redman, Neuhasitelné uctívání (Křesťanské společenství Příbram, 2003), s. 47
9 Tamtéž, s. 61
10 Matt Redman, Neuhasitelné uctívání (Křesťanské společenství Příbram, 2003), s. 71
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gabrina Gabrina | E-mail | Web | 28. března 2012 v 15:15 | Reagovat

Zní to zajímavě. ;-)

2 Daniela Bartoníčková Daniela Bartoníčková | 28. března 2012 v 21:15 | Reagovat

To je fakt krásné! :-)

3 Babeta Babeta | Web | 15. srpna 2012 v 22:47 | Reagovat

Víš co je zajímavé? Že jsem nikde v celém Novém Zákoně nezaznamenala, že by se křesťané v takové míře zabývali uctíváním Boha skrze hudbu a chvály, jako je tomu v dnešní době.
Já sama naopak rozumím pojmu "chválit Boha" spíše z hlediska toho, jakým způsobem člověk žije a jak smýšlí.

4 D@ve D@ve | Web | 17. srpna 2012 v 23:11 | Reagovat

[3]: Souhlasím, v dnešní době se určitě děje víc "Večerů chval" než v době první církve. I když ono se to těžko posuzuje. Tehdy se křesťané scházeli denně, aby slyšeli Boží slovo, byli spolu, lámali chléb, modlili se, vytrvale poslouchali učení apoštolů... Navíc museli čelit pronásledování... Někdy mi připadá, že by se ty moderní "Večery chval" mohli občas jmenovat třeba "Večery přímluv a nářků" :-) Jinak všemi dvaceti prsty (na rukou i nohou) souhlasím s tím, že chvála je především o životním stylu, ne "jen" o jednorázových chválicích akcích :-)

5 Babeta Babeta | Web | 18. srpna 2012 v 17:37 | Reagovat

No, škoda, že to tak v církvích nefunguje i dnes... :-| Možná by církev nebyla v takové nevážnosti, jako dnes je.

6 D@ve D@ve | Web | 18. srpna 2012 v 17:54 | Reagovat

Já si spíš myslím, že Češi mají kvůli komunismu hodně předsudků vůči církvi. Navíc křesťané moc nezvládli ten nápor nových lidí v církvi na začátku 90. let, tak asi proto má hodně lidí s církví osobní špatné zkušenosti. Na druhou stranu je tu nová generace mladých lidí, kteří jsou většinou otevření na duchovní otázky (vím z vlastní zkušenosti), tak třeba se ta situace postupně změní. :-)

7 Babeta Babeta | Web | 18. srpna 2012 v 22:25 | Reagovat

Ta druhá věta je asi velmi pravdivá. Je to i moje osobní zkušenost.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama