Tábor v Edemu

14. července 2011 v 17:33 | D@ve |  zážitky
Poslední červnový týden roku 2011 jsem strávil na Ukrajině. A jaké mám z toho dojmy?


Středa 22.6.
V Praze neskutečné vedro (ukrajinsky žiarko). Kvůli zácpě (dopravní) jsem byl ponechán na pospas sluníčku u koně na Václaváku o 30 minut déle, než bylo v plánu. Po vymotání se z Prahy nás Vláďovo auto vezlo po dálnici do Brna. Cestou si celá posádka auta (já, Vláďa, Ali) vyprávěla zážitky a vtipy, takže cesta docela rychle utíkala.

V Brně jsme navštívili Alinky příbuzné (Vanessu a Lídu), u kterých jsme se občerstvili jídlem, fajnovým pokecem, zpěvem s kytarou a tichým slovním fotbálkem. Krátce před půlnocí jsme se vydali na noční cestu do Popradu, s rozšířenou posádkou (zmíněné dvě slečny).

V Popradu u vlakového nádraží jsme zastavili a odpočinuli si.

Čtvrtek 23. 6.
Ráno dorazila autovlakem druhá půlka naší výpravy - Viki s Olegem a Dejvem. Po snídani jsme se za vydatného žiarka přemístili do Ušgorodu, což je hraniční přejezd mezi Slovenskem a Ukrajinou.

Můj první zážitek na Ukrajině byl spojen se záchodem na hranicích. Oleg mě upozornil, že budu asi hodně překvapený. A nemýlil se. Záchody ve starších vagónech ČD jsou ve srovnání s tím na přejezdu čisté jako sníh. Čůral jsem do jakéhosi žlabu, všude kolem smrad a špína. Fakt jsem byl rád, že se mi nechtělo "na velkou", protože k tomu účelu tam byla jen jakási díra v zemi.

V Ušgorodě jsme navštívili další příbuzné, u kterých jsme se naobědvali. Někteří pak šli navštívit své prarodiče, a já jsem si zahrál s Vitalikem ping pong. Později se k nám připojili i holky. Odpoledne jsme pak pokračovali v cestě, Vitalik jel s námi.

Během cesty jsem se dozvěděl několik faktů o Ukrajině. My jsme projížděli Podkarpatskou Rusí, ve které se životní úroveň podstatně liší od ostatní Ukrajiny. I když i zde byly vidět rozdíly mezi chudobou na vesnicích a bohatstvím ve větších městech. Během cesty mě holky učili několik základních ukrajinských frází. Všude kolem nás byly hory (Karpaty), krávy a jezírka.

Do tábora Edem jsme přijeli asi v 19:00, takže ve 20:00 ukrajinského času. Byli jsme přivítáni s radostí, potřásl jsem si rukou s vedoucím tábora - Sergejem, který mi hned svou strašně rychlou angličtinou řekl základní informace. A v tom mě začal vítat Démčik, kterého už nějakou dobu znám, protože byl několikrát u nás v Praze v církvi. Docela pěkně mluví česky, tak jsme si povídali dojmy a já se dozvěděl, že s ním budu bydlet v chatce. Vybalil jsem si věci a pak hurá na večeři!

Po večeři byla večerní bohoslužba, při které hrála punková skupina Sound of the Rain. Mile mě překvapilo, že ukrajinští lidé jsou více spontánní ve chválení Boha než lidé v Česku. Ale i celkově jsou takoví veselejší. Po chvalách a několika vtipných scénkách měl Sergej krátké kázání, které mi Ali překládala.

A pak následovalo grilování! Hráli jsme seznamovací hry a zažili kopec srandy, přičemž mi do angličtiny překládala Žéňa.

Pátek 24. 6.
V noci řádila bouřka přímo nad naším táborem. Byl jsem vzbuzen tak obrovskou ránou, až jsem se obával, že nastal konec světa! Po snídani (palačinky a kakao) jsem se dozvěděl, že blesk udeřil do nedalekého transformátoru, takže byl celý kemp bez elektřiny.

Denní rozvrh byl následující:




8:30 opravdu už teda vstávat, umýt se a hurá na rozcvičku (předcvičoval Démčik na jednu jásavou písničku)
9:30 radostné chvalozpěvy (rock, punk), ke kterým se všichni radostně připojovali, a pak následovalo představení tématu pro "reality talking"
10:00 snídaně ("smak wan"),
zbytek programu je jasný a o půlnoci večerka

Hlavním tématem tábora bylo Reality show, mluvení o realitě. Na každý den připadlo jedno téma a byla snaha, aby všechny aktivity dne směřovaly k tomuto tématu.










Tématem pátečního dne bylo "Proč Bůh dopouští zlo". Po celou dobu tábora probíhaly dopolední diskuse ve formě talk show, kdy se vybralo asi 5 dobrovolníků z řad "publika" a ti se posadili na židle připravené na pódiu. Moderátor pokládal otázky a lidé na židlích i ostatní v místnosti diskutovali. Překvapilo mě, s jakou otevřeností se řešila například citlivá otázka:

"Představte si křesťanku, která od malička usilovala žít čistý život před Bohem, byla slušná atd. a potom ji někdo znásilnil. Jak to mohl Bůh dopustit?"

Obdivuju odvahu jedné z přítomných holek, která řekla se slzami v očích, že byla znásilněná. Vzápětí dodala, že je za to Bohu vděčná, protože jinak by měla tvrdé srdce a Boha by vůbec nechtěla hledat.

Během tábora jsem se dozvídal příběhy dalších lidí. Hodně z nich má silné svědectví o tom, jak jim Bůh změnil život - například Dima, který měl problémy s drogami, byl ve vězení atd., uvěřil v Ježíše a našel smysl života!

Po obědě a odpočinku následovala hra chicken football. Pravidla jsou stejná jako v klasickém fotbale, jen hráči mají na očích gumičkou spojené kelímky, které jsou na obrázku.



I když byla večerní bohoslužba bez elektřiny a chvály tudíž byly tišší, pořád jsem vnímal skvělou Boží blízkost a měl jsem radost z toho, s jakým nadšením se všichni do chval zapojují. Po chvalách opět scénky, kázání a pak opékání špekáčků, kdy jsem si pěkně popovídal anglicky i česko-ukrajinsko-anglicky s pár lidmi a o půlnoci jsme popřáli Julii k jejím 17. narozeninám.








Sobota 25. 6.
V sobotu pršelo celý den. Tématem dne bylo "Reálné přátelství". Každý si z krabice vytáhl jeden lísteček se jménem člověka v táboře a po celý den mu tajně posílal dárečky. Já jsem dostal od svého tajného přítele (či přítelkyně?) Snickers a Twix, a svému člověku (Žéňa se jmenoval) jsem daroval: zpěv hudebníků včetně hry na saxofon během večeře, holky z ČR mu na moje přání s velkou radostí (protože se jim líbil ) přečetly Žalm 27 a jejich bratranec Vitalik mu nabídl zápas v ping pongu.

Odpoledne začala fungovat elektřina, což bylo přivítáno s radostí.

Po večerním kázání a scénkách, které parodovaly jednotlivé skupiny, do kterých byli účastníci tábora rozděleny, se každý dozvěděl jméno svého tajného kamaráda.

Neděle 26. 6.
V neděli bylo téma "Rozdíl mezi láskou a zamilovaností", k obědu Boršč, přičemž jsem se naučil, jak se řekne ukrajinsky dobrou chuť: smač mnóho.

Odpoledne jsme s Vanessou a Dimou nacvičovali na večer scénku "Give Me Your Heart", která sklidila velký úspěch. Na konci všichni stáli a bouřlivě jásali a tleskali.

Pondělí 27.6.
V pondělí jsme se zabývali tématem Peníze (ukrajinsky "hroši"). Hostem dopolední talk show byli majitelé kempu Vláďa a Viki Polovkovi, kteří odpovídali na různé otázky ohledně poctivosti v podnikání, desátcích, o bohatství, o Bohu… V kempu nebyl jen náš tábor, kde byli i nevěřící teenageři, ale i cizí lidé z různých koutů Ukrajiny, kteří se zúčastňovali talk show nebo i večerních programů.

Během oběda přijela skupina lidí z Holandska a s ní i 2 pastoři, Ronald a Mark, se kterými jsem pak bydlel na chatce místo Démčika a Toľy. Mark měl večer kázání o tom, k čemu jsou peníze dobré a k čemu ne.

Během dne jsme hráli crazy hry. První z nich byla volejbal s balónky naplněnými vodou. Dvě družstva, každé z nich drželo napnutou deku, která měla funkci jakési ruky, a pak se přehazovaly balónky, přičemž zvítězilo družstvo, na jehož straně prasklo méně balónků.

Další hrou bylo přelévání vody z kýble do kýble pomocí pusy. Dva týmy, lidé stojí za sebou v řadě a první v řadě nabere do pusy vodu z kýble a běží asi 10 metrů ke druhému kýblu, kde vodu vyplivne. Vyhrává tým, který rychleji přemístí vodu.

Jiná hra spočívala v tom, že opět dva týmy lidí, dvě řady za sebou stojí na namydlené plachtě a předávají si nad hlavami míč. Když doputuje k poslednímu v řadě, tak ten musí s míčem podlézt pod nohami svých spoluhráčů ve předu poslat míč dozadu. Vyhrává družstvo, které se rychleji vrátí do původního pořadí.

Úterý 28. 6.
Téma: Reálný život. Po obědě a odpočinku byl seminář na téma Duch svatý. Pak následovala hra "Házení si ve dvojici s balónky naplněnými vodou. Večer Ronald kázal o reálném životě, sdílel svůj život, jak se k němu otec nehezky choval, chtěl spáchat sebevraždu, ale díky modlitbám jeho zbožné příbuzné prostě nemohl skočit. Nakonec přijal Krista. Potom se modlil za lidi, mnoho lidí bylo pokřtěno Duchem svatým.

Středa 29. 6.
Téma: Moc slov.
Odpolední hra: 2 družstva, soutěž v tom, kdo rychleji přepraví všechny lidi ve svém družstvu na druhý břeh pomocí šlapadla.
Večer bylo slavnostní ukončení, kázal Sam z Holandska o moci slov.

Čtvrtek 30. 6. a pátek 1. 7.
Loučení, odjezdy domů, pokec s českýma holkama a Vitalikem za vydatného žiarka. Z Edemu jsme vyjeli asi v 15:00, jeli jsme přes Maďarsko, kolem půlnoci jsme si udělali krátkou procházku po Budapešti a kolem druhé jsme přijeli do Brna, kde jsme přespali. V půl sedmé jsme se vydali na cestu do Prahy.

Celkově jsem si na táboře skvěle odpočinul, po dlouhé době jsem nemusel skoro nic dělat. Poznal jsem nové lidi, obnovil vztah s Bohem, prohloubil kamarádství s lidmi z Česka... Když to vyjde příští rok, zase bych rád jel!


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucyje Lucyje | Web | 15. července 2011 v 14:18 | Reagovat

Supr, taky bych hned vyrazila na takovou akci kdybych mohla :-)

2 Vaness Vaness | 21. července 2011 v 14:14 | Reagovat

Dejve já ani netušila že sis každy den tak shrnoval !

3 D@ve D@ve | Web | 21. července 2011 v 14:48 | Reagovat

[1]: Tak pojeď příští rok taky :-)

[2]: To jsem prostě já :-D

4 lí | 21. července 2011 v 18:07 | Reagovat

dejve to je uzasny co tady pises, je to fakt super!!!  :-P

5 pepa (brno) pepa (brno) | 28. září 2011 v 0:04 | Reagovat

dobre ty :))... frajer 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama