Hromosvod na hněv

13. května 2011 v 15:47 | D@ve |  zážitky
"Cvak, cvak," otočil jsem klíčem v zámku a poté také sám sebou, abych sešel schody k venkovním dveřím. I když byl dvanáctý květnový den, připadal jsem si jako vánoční stromeček, neboť jsem byl ověšený nacpanou krosnou a ve výhledu mi mírně bránil školní batoh. Ze sluchátek mi do uší proudily tóny písniček z alba Frozen Inside od finské symphonic/power metalové skupiny HB, která bude mít letos v srpnu poprvé koncert v ČR!


"Studentskou do Prahy, hlavního nádraží," vyslovil jsem přání u pokladny ČD. Po chvíli sledování postupně mizející Šumavy jsem se rázem stal spícím pasažérem u okénka motorového vlaku. Ze spánku mě vyrušila průvodčí s hlášením o výluce a toužebně očekávala mojí jízdenku a studentskou průkazku.

Po nastoupení do nové soupravy ve stanici Plzeň-Valcha mi sdělil průvodčí, že se mám jít postavit na konec vlaku. "Možná ještě stihnete ten rychlík na Prahu. Máme zpoždění, ten rychlík čekat nebude."
"Hm, a kdy jede další?" zeptal jsem se.
"Za hodinu."

V Plzni jsem vystoupil a spatřil jsem, že rychlík do Prahy ještě stojí na nástupišti, které bylo ode mě vzdáleno asi minutu běhu. "Vánoční stromeček" započal běh po plzeňském nástupišti za přítomnosti metalových chvalozpěvů v uších, nespouštějíc oči z rychlíku.

Rychlík na Prahu se rozjel. Bez "vánočního stromečku". Ve vzteku se mi začaly vybavovat významy zkratky ČD: "času dost… čekej dlouho… čekej, debile".

"No jo, zase nezklamali!" povzdechl jsem si a namířil jsem si to do čekárny. "Aspoň si v klidu vypiju kafe."

Když jsem vhodil mince do kafomatu na plzeňském nádraží a vybral si kávu s cukrem, oslovil mě asi 40letý pán, jestli bych mu nedal nějaké drobné.
"A na co je potřebujete?"
"Jedu do Českých Budějovic a schází mi do jízdenky 28 korun."
Pán nevypadal jako bezdomovec, dokonce nebyl drzý, tak jsem mu těch 28 korun dal a popřál šťastnou cestu. Vytáhl jsem kelímek s kafem z automatu a vydal se za tím pánem, abych zjistil, jestli si opravdu tu jízdenku koupí.

Pán sešel schody, potom se ohlédl, a když mě spatřil na schodech, jak ho pozoruju, zrychlil krok a místo k pokladnám šel ven.
"Tak třeba tam má ještě nějaké spolucestující," napadlo mě, a vyšel jsem před nádražní budovu právě v okamžiku, kdy ten dotyčný podvodník zahýbal do postranní ulice a už se nevrátil.

"Ten hajzl!" procedil jsem mezi zuby, dávaje pozor na to, abych se nepolil horkým kafem.

Měl jsem nehoráznou chuť toho člověka zmlátit. S krosnou na zádech, s batohem na břiše, s kafem v ruce a s naštvaným výrazem jsem šel zpět po schodech do čekárny. Tam jsem si sednul a pustil jsem si písně od skupiny Treti deň. Zpívali o tom, že Bůh je zdrojem sil, nových nadějí, stále vítězí, nikdy se nezmění, nikdy nezradí…

"Ó, Pane Ježíši, dej mi sílu odpustit tomu člověku!" modlil jsem se. "Proč je to tak těžký? Mám dál pomáhat lidem v nouzi, když jsou takový svině? Na tebe plivali, bičovali tě, zabili tě, i když jsi byl nevinný! Byl jsi na tom ještě hůř než já! Díky Pane, že mi rozumíš. Prosím tě, dej mi do srdce svůj pokoj!"

"Kto môže utíšiť rozbúrený oceán,
kto slepým oči otvorí?
Kto môže vyliečiť srdce, čo je plné rán?
To môže len môj Pán, ak v neho vieru mám."

Při této písni moje srdce zaplavila radost z Boží blízkosti. A když jsem nastoupil do rychlíku na Prahu, začalo pršet a já jsem si zapsal do mobilu právě narozenou myšlenku: chvála je hromosvod na hněv.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Elleine Elleine | Web | 15. května 2011 v 10:24 | Reagovat

Koukala jsem na tvé předchozí články a často v nich zmiňuješ, že Ježíš pro tebe udělal ze všech nejvíc. Co máš konkrétně na mysli?

Já teda věřící nejsem a když jsem mrkla na tvůj profil, tak jediné v čem se shodneme je to, že oba máme rádi špagety :D Ale i přes to mě názor zajímá. Nikdy není na škodu podívat se na věc z více úhlů. :-)

2 D@ve D@ve | Web | 15. května 2011 v 19:09 | Reagovat

[1]: Díky za dobrou otázku :) Když mi bylo 14 let, požádal jsem Ježíše v modlitbě, aby vešel do mého života a odpustil mi, že jsem ho nebral moc vážně, i když jsem vyrůstal v křesťanské rodině. Když jsem byl malý, naší se rozvedli, a já jsem dlouho měl problém odpustit svému taťkovi. Ve škole jsem byl šikanovaný. Zavřel jsem se do sebe a moc jsem nechtěl být mezi ostatními lidmi. U nás doma se scházeli křesťané, na kterých jsem viděl, že podle svojí víry žijou, měli vnitřní pokoj a radost i v těžkých životních situacích, měli se opravdu rádi. Takže jsem to chtěl taky, a tak jsem se modlil. Ježíš do mě vlil svojí radost, svůj pokoj, lásku. Dal mi nové přátele, odehnal mojí sebelítost i porovnávání se s druhými, učí mě, jak být lepším člověkem, můžu rozpoznávat a rozvíjet svoje talenty, dal mému životu smysl. Dokonce se o mě i finančně stará (kdybych neměl práci ve vědeckém ústavu, nemohl bych studovat vejšku, páč by to naši neutáhli).

Někdo mi by mohl namítnout, že to všechno byla šťastná shoda náhod, ale já na náhody nevěřím. Věřím v Boží láskyplné vedení, v Boží načasování a výchovu. Vyrůstal jsem bez táty, ale Bůh se stal mým nebeským Otcem. A se svým pozemským taťkou si teď skvěle rozumím, vyříkali jsme si to. To v dnešní době považuju za zázrak, protože většinou se rodiče a děti moc nemusí. Obecně jsou vztahy mezi lidmi čím dál tím víc chladnější a lidé sobečtější. Kdyby Bůh nebydlel v mém srdci, byla by ze mě troska topící se v sebelítosti a naštvaná na celej svět...

Nezmínil jsem ještě vyslyšené modlitby, ať už za uzdravení, nebo za úspěch u zkoušek, za změnu postojů - mých nebo druhých lidí...

Jsem Ježíši vděčný, co pro mě udělal a dělá, a mojí odpovědí na Jeho lásku je touha dělat mu svým životem radost, více poznávat Jeho charakter, Jeho srdce. :-)

3 Elleine Elleine | Web | 31. května 2011 v 15:48 | Reagovat

[2]: Díky za odpověď :-) Ačkoli mě to nepřesvědčilo abych věřila v Boha, myslím, že kdyby bylo víc lidí jako ty, bylo by na světě mnohem líp :-)

Jo a přidám si tě do oblíbených (aby mi jednak nic neuniklo a taky abych zkusila pochopit nové pohledy na svět) :-) :-D

4 D@ve D@ve | Web | 31. května 2011 v 17:19 | Reagovat

[3]: Děkuju za přidání do oblíbených i za povzbuzení :-) Tvůj blog mě také zaujal a těším se, až ho ještě více prozkoumám. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama