Noční dobrodružství

20. března 2011 v 23:56 | D@ve |  zážitky
"Stanice Praha, Masarykovo nádraží!" promluvil City Elefant ženským hlasem. Právě spolkl poslední sousto kuřecí bagety. Tupá bolest levé tváře způsobená včerejším páčením jeho zubu opět přemohla pocit hladu a ve spolupráci s unavenou myslí i očními víčky přinutila Taavettiho ke spánku.
"Ach jo, proč zrovna dneska musím do tý práce…" povzdechl si v duchu Taavetti a položiv hlavu do dlaně, usnul.


"Kontrola jízdenek!" trhl sebou Taavetti po zaslechnutí rázného hlasu průvodčí. Samým leknutím na ni vyvalil oči a pak i na informační displej právě sdělující, že příští zastávku už musí vystoupit.
"Aano," řekl rozespalým hlasem Taavetti a ukázal jízdenku. Popadl svou tašku se svačinou na vedlejším sedadle a vydal se stisknout tlačítko dveří.

Studený vzduch toho podzimního večera neúprosně zabil Taavetiho ospalost.
"Taak! Teď přejdu ten most a za 20 minut už budu v laborce, kde si vychutnám horkou čokoĺádu!" honilo se Taavettimu hlavou, když zrovna kráčel po mostě přes Vltavu vstříc vrátnici.
"Snad mě zase nezačnou bolet ty zuby!" přál si v duchu, když v tom se opět probudila k životu ta tupá bolest po včerejším páčení.
"Nee……"

S pochmurnou náladou se převlékl do bílých montérek a trička.
"Přece se nebudu na svoje kolegy tvářit jak kakabus!" přinutil se Taavetti na sebe usmát v zrcadle, když si myl ruce po návštěvě pisoáru.

"Áááách," vyloudil Taavetti blaženě z úst, jež se právě políbila s hrnkem horké čokolády. "Mám ještě pár minut čas, tak bych se mohl něco naučit do školy," napadlo Taavettiho a začal hledat svůj notebook.
"Kde je můj noťas?!" polil ho studený pot, "vždyť jsem ho přece bral s sebou!" vzpomínal. "Určitě jsem ho nechal v šatně!"

Rychlostí blesku sebral Taavetti ze stolu klíče a rozběhl se po chodbě k výtahu. Jindy výtah jezdí celkem rychle, ale v tuto chvíli Taavettimu připadalo, že se plazí jak šnek.
"Hm, tak tady není!" zklamaně si povzdechl, když jeho oči těkaly po prázdné lavičce.
"A co vchod? Když jsem přece zapisoval příchod, tak jsem ho mohl zapomenout na stole vedle sešitů!" probleskla mu hlavou jiskřička naděje.

Ani u vchodu do cyklotronu však nebyl. A pak mu to došlo.
"Vlak! Nechal jsem ho ve vlaku!!! No jasně, když jsem nastupoval, pokládal jsem ho nahoru nad sedačky! Jak jsem jen mohl na něj zapomenout!!!"

S hlavou skloněnou, plnou beznaděje a vzrůstajícího vzteku sám na sebe, se Taavetti pomalu vracel do laborky.
"Ahoj Taavetti, jak se máš?" pozdravil ho přátelsky kolega Antti.
"Ahoj… no docela fajn," odpověděl Taavetti usilovně se snaže, aby na něm nebylo znát jeho rozčarování, "akorát jsem ve vlaku zapomněl notebook."
"Tak zkus honem zavolat na Český dráhy, třeba ho ještě nikdo neukrad!" zvolal vyděšeně Antti, "čím dřív zavoláš, tím se zvyšuje šance, že ho průvodčí ještě najde!"

Ze stránek Českých drah Taavetti získal číslo na zákaznickou podporu a zvedl sluchátko. Taavettiho nervozita silně vzrůstala s každou minutou čekání na spojení s operátorem. Navíc se blížil čas, kdy je nutné začít s přípravami na noční směnu.

"Zákaznické centrum Českých drah, u telefonu xy, jak vám mohu pomoci?"
Rozrušený Taavetti popsal operátorovi svůj problém a poprosil ho o přepojení na kralupské nádraží. I stalo se.
"Dobrý den," soukal ze sebe Taavetti, "chtěl bych se zeptat, jestli teď někdo neodevzdal notebook na vaše nádraží? Zapomněl jsem ho totiž ve vlaku…"
"Dobrý den, to je mi líto, ale tady na pokladně nejsou ztráty a nálezy. Dám vám telefon na výpravčí, tam ho snad mohl někdo odevzdat." odpověděla pokladní.

"Tůdůdý tůdůdý…" nepříjemně pištělo ze sluchátka po vytočení napsaného čísla.
"No to si ze mě dělá…!" naštval se Taavetti, "ona mi dala špatný číslo!"
S pocitem zoufalosti vytočil Taavetti znovu zákaznickou podporu ČD a po několikaminutovém frustrujícím čekání se představil operátor.
"Dobrý den, prosím vás, přepojte mne rovnou na výpravčí v Kralupech nad Vltavou, zapomněl jsem ve vlaku notebook…"

Paní výpravčí projevila lítost a potom zavolala na ztráty a nálezy.
"Nikde tam žádný notebook není," řekla smutně výpravčí.
"Aha… můžu vás o něco požádat? Když by někdo ten notebook přinesl, zavolala byste mi na mobil?"
Souhlasila.
"A víte co? Já se teď půjdu podívat do toho vlaku a když tam najdu nějaký notebook, tak vám zavolám." řekla povzbudivě výpravčí.

Taavetti s poděkováním položil sluchátko pracovního telefonu a už byl na cestě k nedaleké digestoři, když náhle uslyšel vyzvánět svůj mobil.
"No vy máte ale štěstí," ozval se v něm hlas výpravčí, "nějaký notebook jsem ve vlaku našla, ale byl v úplně jiném vlaku, než kterým jste jel!"
"To je skvělý!" zvolal radostí Taavetti, "a je na pouzdru takový malý žlutý odznáček?"
"No, žádný odznáček tam není. Možná to není váš notebook. Víte co, já mám dneska noční, takže si ten notebook můžete přijet prohlédnout."
"Tak jo, já jsem ale teď v práci, takže bych si pro to přijel ráno."
"Dobře tedy, ale bude tu už moje kolegyně." řekla výpravčí a po rozloučení zavěsila.

"Tak co, jak to vypadá?" zeptal se Antti, když viděl Taavettiho kráčet k digestoři.
Po Taavettiho popisu situace mu Antti nabídl, že ho na to nádraží odveze po směně, aby ho ušetřil celonočního stresu z toho, zda je to skutečně ten jeho notebook.

Plný vděčnosti zavolal Taavetti výpravčí, že si notebook přijede prohlédnout kolem půlnoci.
Po směně už seděl Taavetti v Anttiho autě. Po chvíli bloudění konečně dojeli ke kralupskému nádraží. Taavetti zaťukal na dveře s nápisem "výpravčí".
"Jó, to jste vy s tím notebookem," zvolala přátelsky výpravčí, "tak pojďte."
Taavetti vešel do její pracovny a spatřil svůj notebook, na pouzdru měl žlutý odznáček. Shledal, že se nic neztratilo.
"Vy teda ale máte štěstí!" řekla dojatě výpravčí a pak dodala: "pan vlakvedoucí ten notebook střežil jako oko v hlavě."
"Děkuji vám moc," vysoukal ze sebe Taavetti samou radostí, a výpravčí řekla, že v budoucnu už si určitě bude dávat na notebook větší pozor.

Antti měl taky velkou radost. Odvezl Taavettiho na Černý most, odkud se snadno dostane metrem na kolej. Taavetti si myslel, že prodloužení jízdy metra o jednu hodinu platí po celý týden. Po rozloučení s Anttim zjistil, že se šeredně mýlil.

S taškou a právě zachráněným notebookem stál unavený a šťastný Taavetti před zavřenou stanicí metra. Byla jedna hodina po půlnoci.
"Ha!" zbystřil zrak Taavetti, "támhle jede nějaký noční autobus!"

Po dvou hodinách jízdy noční Prahou nemyslel Taavetti na nic jiného než na svou milovanou postýlku. Už v nočním autobuse a pak i v tramvaji si představoval, jak se samým blahem zachumlá do teplého objetí své peřinky a plný vděčnosti Bohu vykročí do světa snů.

I učinil tak.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 -hpk- -hpk- | 25. března 2011 v 20:22 | Reagovat

Ten Taavetti je ale týpek, seznámíš mě? :D  :-D  :-)  :-D  :D

2 D@ve D@ve | Web | 25. března 2011 v 20:25 | Reagovat

[1]: Domluvím ti s ním schůzku na pondělí ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama