Přátelé

14. listopadu 2010 v 23:54 | D@ve |  zam(i/y)šlení
Jedna plus jedna jsou dvě, však dvakrát nula je zase nula,
má mě ráda, nemá mě ráda, vznešenej mramor nebo sprostá žula.

Takto začíná text písně o vztazích s názvem Malá násobilka od mé nejoblíbenější skupiny Prorock. V následujících odstavcích se budu zamýšlet nad těmito implikacemi:

nedokonalí lidé -> nedokonalá přátelství
                  ? -> dokonalá přátelství



Pokud by o sobě nějaký smrtelník prohlašoval, že je dokonalý, tzn. že nikdy nic neudělal špatného, jeho motivy i myšlenky byly vždycky jenom čisté, asi bychom mu to těžko věřili. Nemusím tady sáhodlouze popisovat, jak je ten náš svět zkažený atd. Každý může vyprávět…

Co musím udělat pro to, abych měl špatné přátelství? Vůbec nic! Je to stejné, jako bych čekal na poli na brambory, které jsem tam nezasadil. Nejsem zemědělec, ale vím, že když nebudu investovat do svých vztahů, neporostou, spíše zvadnou.

A když se pokouším investovat, je to s velkým rizikem, že něco pokazím, protože jednoduše nejsem dokonalý. A když přijde zklamání, třeba i víckrát po sobě, má človíček tendenci rezignovat. Slovy mého blízkého kamaráda: "Je lehké chytit někoho pod krkem, ale těžké chytit ho za srdce."

Existuje vůbec nějaký způsob, jak docílit trvalejších, dokonalých přátelství?

Já bych o jednom věděl. Na vlastní kůži jsem zažil, jak se můj nejlepší přítel zabydlel v mém srdci. On klepal a já jsem ho vpustil dál. Měl s sebou obrovskou krabici plnou dárků. A tyhle dárky nejde nikde koupit. První dárek, který jsem si mohl rozbalit, se jmenoval Milost. Druhý Odpuštění. Třetí Naděje. Další Radost. Bylo jich tam fakt hodně a všechny byly zabaleny speciálním balícím papírem - Láskou.

Začali jsme si povídat. Vyprávěl o tom, jak ho lidé zavrhli, jak na jeho lásku k nim odpověděli odmítnutím. Plivali mu do tváře, bičovali ho, ale on jim neřekl ani jedno zlé slovo. Nakonec ho přibili na kříž, kde zemřel.

"Ale po třech dnech jsem vstal z mrtvých, abych ti teď nabídl odpuštění za tvoje špatnosti, byl jsem potrestán místo tebe, " řekl mi. Se slzami v očích jsem si prohlížel jeho probodnuté dlaně, ve kterých bylo vyryto i moje jméno.

"Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele," pokračoval, "a já ti chci být tím nejlepším přítelem. Pokud mi to dovolíš, budu s tebou v každém okamžiku, budu tě chránit, potěšovat, povzbuzovat, ale i učit a vychovávat. Když mi budeš důvěřovat, prožiješ šťastný život, který bude pokračovat i po tvé smrti - v nebi."

Ježíš Kristus se stal mým nejlepším přítelem. Nyní můj život proměňuje do své nádherné podoby, do svého dokonalého charakteru, takže ve mně zrají postoje, dík kterým se zvětšuje šance, že budu mít i kvalitnější přátelství s lidmi kolem sebe.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 známý/neznámá známý/neznámá | 16. listopadu 2010 v 16:30 | Reagovat

Ahoj. Máš skvělého nejlepšího přítele! Dal Ti supr dárky. Nevzdávej to s tím sázením brambor.

2 D@ve D@ve | Web | 17. listopadu 2010 v 14:11 | Reagovat

Díky!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama