Život jako matematický příklad?

8. října 2010 v 0:26 | D@ve |  zam(i/y)šlení
Nýrsko 24.-25.4.2010

Důvod, proč píšu tyto řádky, je zamyslet se nad tím, jestli existuje nějaká spojitost mezi těmito pojmy: "žít život" a "počítat příklad". 

Úvod

Máte rádi matematiku? Já jsem k ní měl na střední škole odpor, ale na vejšce díky skvělému přístupu učitelů jsem pochopil, že je potřebná pro dost věcí - například i pro informatiku, kterou momentálně studuju. Hodně lidí mě proto považuje za exota, ale mě to nevadí. J Takže i když mám matematiku celkem rád (hlavně když to za mě řeší počítač ;), neobjeví se v této úvaze ani jeden matematický vzorec. Důvod, proč píšu tyto řádky, je zamyslet se nad tím, jestli existuje nějaká spojitost mezi těmito pojmy:

"žít život" a "počítat příklad".

Motivace

Proč si myslím, že je dobré vůbec hledat takou spojitost? Z jednoduchého důvodu: Každý, kdo někdy řešil jakýkoliv matematický příklad (třeba i jedna plus jedna), mi dá jistě za pravdu, že když došel ke správnému řešení, měl z toho radost. Takže když v matematice existují různá pravidla, zákony, postupy atd., které vedou ke správnému výsledku, platí něco podobného i v lidském životě? Má vůbec mít život nějaký výsledek, řešení či cíl? Někdy je možné jeden matematický problém řešit více postupy - a často jeden z nich dá méně práce. Dá se něco podobného vysledovat i v lidském životě?

Z čeho se vlastně skládá matematický problém? Myslím si, že se na to dá nahlížet úplně jednoduše. Podle mého názoru to jde rozdělit na čtyři fáze:
  • Zadání
  • Pitvání zadání
  • Hledání řešení
  • Zhodnocení výsledku

Podívejme se na tyto čtyři fáze podrobněji.

Zadání

Hodně matematických příkladů začíná slovy: "Je dán… Nechť… Mějme…Uvažujme…" anebo i stručněji "Nalezněte… Řeště… Určete…" To je myslím každému známé. Zadání příkladu často vychází z fyzikální podstaty dané problematiky. A jak je to se životem?

"Nechť je dán život se jménem <dosaď si své jméno>. Nalezněte nejlepší nastavení parametrů pro život <dosaď si své jméno>, aby se cítil šťastný."

Zní to divně, co? Možná ano, ale pojďme se nyní zamyslet nad tím, jestli existuje nějaké univerzální "zadání lidského života". Jinými slovy: Co se skrývá za výrazy "nechť je dán život", "nalezněte" a "parametry"? Předpokládejme, že výraz "cítit se šťastný" je již definován. Každý si pod tímto pojmem může představovat něco jiného, ale v konečném důsledku tomuto výrazu každý člověk rozumí (může to být např. trvalé zažívání lásky, radosti, pokoje…)

Pitvání zadání

Nechť je dán život. Co to znamená? Že někdo či něco způsobilo, že život vznikl? A co je vlastně život? V podstatě jsou jen dva názory, které nabízí odpověď na vznik života. První z nich se jmenuje Náhoda a druhý z nich je Stvořitel. Bylo již zničeno spoustu lesů, ze kterých se vyrobily papíry, které byly následně popsány inteligentními tvory nazývanými lidé a které svědčí o různých vysvětleních jednoho či druhého názoru. A nás teď zajímá, kdo má pravdu.

Musíme najít toto dílčí řešení, které jistě ovlivní odpovědi na další naše otázky (jakým způsobem hledat nejlepší nastavení parametrů a co jsou vlastně ty parametry).

Hledání řešení

První názor zvaný Náhoda, který se chlubí různými přezdívkami, např. makroevoluce, velký třesk, řízená náhoda… má jeden zásadní háček: Kde se vzala ta prvopočáteční (neživá) hmota, ze které se podle tohoto názoru za dlouhý (pro jistotu hóóódně dlouhý) čas postupně vyvinul život tak, jak ho známe teď? Dalo by se o tomto psát jistě hodně dlouho. Pokud bychom byli jen výplodem náhody, tak jsme jenom shluk několika buněk a náš život by neměl prakticky smysl. Jednoduše proto, že náhoda není osobní. Náhoda nás nedokáže milovat. Proč jsou věci kolem nás i krásné? Když pozorujeme přírodu, třeba západ slunce, často se nám tají dech. Čím to je? (Mimochodem tuto otázku si položil i autor stejnojmenné písně, kterou zpívá skupina NoName.)

Troufnu si uvést takové srovnání, které je i v mé písni s názvem "Jen já znám odpověď!" Když se díváme na nějaký obraz, řekneme si, že to ten malíř pěkně vymyslel. Určitě nás nenapadne, že vítr zafoukal na barvy a tak se náhodně plátno obarvilo. Nebo když posloucháme písničku, určitě to není jen náhodný shluk not, ale duševní dílo autora, na které se dokonce vztahují autorská práva! A autor, to je osoba - to znamená, že se dokáže rozhodovat, myslet, tvořit… To náhoda nedokáže. Dle mého názoru stoupenci Náhody nepostupují logicky, když většinou nemají problém uznat, že obraz namaloval malíř, písničku složil skladatel, program napsal programátor, dům postavil (Bořek) stavitel, ale příroda vznikla sama od sebe, náhodně (ono se to samo…)

Druhý názor, stvoření, vychází z Bible, která používá na rozdíl od zastánců Náhody logický postup: Tam kde je stavení, je stavitel, a tam, kde je stvoření, je i Stvořitel!

Takže pro který z názorů se rozhodnout, respektive kterému názoru věřit? Nikdo z nás u vzniku světa nebyl, a věda je založená na experimentu. Protože se ale vznik světa nedá zrealizovat v laboratorních podmínkách, nezbývá nám než věřit.

Já jsem člověk malé víry, to se hned přiznám. A snadněji uvěřím tomu, že si mě vymyslel někdo, kdo přesahuje hranice mého myšlení a říká ve svém Slově (Bibli), že mě má rád, než abych věřil tomu, že jsem vznikl ze šutru vlivem náhody a strašně dlouhého času, neznaje odpověď na otázku proč...

Čemu věříte vy?

Zhodnocení výsledku

Takže k jakému řešení jsme se dobrali? Zdá se, že větší smysl dává názor číslo 2: Život je dán Stvořitelem.

Učinili jsme tedy nějaký závěr. A je to správný závěr?

Při řešení matematického příkladu se často stane, že dojdeme ke špatnému výsledku. Důležité je si to uvědomit. Věřím, že pozorný čtenář se mnou "počítal" tento příklad. Pokud došel k jinému závěru (pravděpodobně stále zastává první názor), je potřeba se vrátit a hledat chybu, podobně jako ve skutečném matematickém příkladu. Dalo by se to zobecnit tak, že cesta k pokroku často znamená vracet se zpátky. Dovolím si připomenout, že my, Češi, máme bohatou historii, a to křesťanskou. Samozřejmě nesouhlasím s různým násilím, které se dělo ve jménu Boha a které bylo v rozporu s Jeho slovem. Chci jen upozornit na Jana Husa či Jana Ámose Komenského, kteří měli hluboký vztah s Bohem a nestyděli se za to! "Národe český, vrať se ke Kristu!", je výrok J. A. Komenského, učitele národů.


Výše jsem zmínil, že věda je založena na experimentu (to je jasný fakt). Každý tedy se může začít přátelit s Bohem, pokud bude chtít.Tak jako existují fyzikální zákony, které popisují dění v přírodě, jsou i zákony duchovní, které určují náš vztah s Bohem (tzv. čtyři duchovní zákony).

A jednotlivé "parametry života" jsou vlastně charakterové vlastnosti každého z nás a obdarování, jimiž každého člověka Bůh obdaroval. Mám zkušenost s tím, že žít život tak, abych se líbil Bohu, vede ke šťastnému životu! Bůh, který mě zná lépe než znám sám sebe, je vskutku ten nejlepší kamarád nejen do deště! J

Z výše uvedeného tedy plyne, že souvislost mezi pojmy "žít život" a "počítat příklad" existuje. Dále můžeme prohlásit, že nalezené řešení (přátelství s Bohem) je to jediné správné a zároveň nejjednoduší řešení, protože Bůh vstoupí do života člověka, když daný jedinec uvěří tomu, že Ježíš zemřel za jeho špatnosti a že vstal z mrtvých. Pokud je to myšleno upřímně, Bůh odpustí všechny špatnosti, daruje svého Svatého Ducha a zároveň věčný život! Ostatní náboženství nabízí jen suché plnění příkazů a zákazů, které stejně nikam nevede, protože žádný člověk nemůže trvale vymazat svoje špatné skutky vlastním úsilím (ani úsilím jiného člověka). Jediným řešením je vírou přijmout dárek od Boha, tj. Boží odpuštění (spasení). Všichni jsme totiž padouši!

A na úplný závěr nesmíme zapomenout získaný výsledek dvakrát podtrhnout. To se přece u matematických příkladů dělá, ne? Nechť tímto podtržením je biblický text z listu Římanům první kapitoly, 18.-21. verš:

Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu. Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděční, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama