Veget párty

8. října 2010 v 13:39 | D@ve |  zážitky
9.7.-11.7.2010


Začalo to rozhovorem po ICQ s jedním mým spolužákem:

hele mám pro tebe jednu pozvánku
nevim jestli budeš moct, ale 9.-11.7. se jede ke mě na chalupu, to ses asi doslechl
rád bych tě tam viděl, ale pod podmínkou, že se nebudeš s nikym dohadovat o náboženství (to samý řeknu ostatním) ... chci tam mít klid

Rozhodl jsem se tam jet, takže jsem přistoupil na Oldovu podmínku.




Mým cílem bylo blíž poznat moje spolužáky a aby taky oni mohli poznat mě. V minulosti jsme se několikrát bavili i na téma Bůh atd., ale většina mých spolužáků to opravdu nemusí.

Oldovo přání bylo obsaženo i v organizačních pokynech (excelovský soubor) pro všechny zúčastněné:

David dostal zákaz rozebírat náboženská témata a tento zákaz platí i pro ostatní. Kdo není schopen ho dodržet, neměl by ani jezdit. Většina lidí o to nestojí ... vím, proč o tom mluvím
{Vznik vesmíru je náboženské téma?}
{Svým způsobem ano, sám víš, jak to dopadlo posledně. Nehodlám o tom diskutovat.}

Modlil jsem se za dvě věci:
  • aby si mě Pán Ježíš použil i přes tento zákaz (modlil jsem se, aby se lidi sami ptali) a dával mi moudrost
  • aby se tam nikdo neopil a abychom tam měli pohodu (aby se mi tam líbilo)

Počasí vyšlo báječně, v pátek večer postupně přijížděla auta mých spolužáků s jejich přítelkyněmi, během toho jsme hráli petanque, grilovali, povídali a poslouchali písničky. Když se už setmělo, někteří si i rádi zazpívali s kytarou.

Ráno během snídaně proběhl mimo jiných i tento rozhovor:
"Jéé, Dejve, jsem si všimla, že se pořád usmíváš. A nejenom ve dne, ale i v noci, když spíš."
"Fakt? To jsou ale věci, co?" odpověděl jsem. Měl jsem na jazyku touhu říct, čím to může být, ale pak jsem si vzpomněl na Oldův zákaz. V duchu jsem ale děkoval Bohu, že vyslýchá modlitby.

Po snídaňo-obědě jsme se auty vydali na nedalekou rozhlednu, kde jsem si koupil pohled a posilnil se nanukem.

Slunce nás opravdu nešetřilo, a tak jsme pokračovali na nedaleké koupaliště. Bylo to pro mě hodně osvěžující - jak fyzicky (voda), tak duševně (inspirující pokecy o programování webu) i duchovně (četba).

Ke konci odpoledne jsme se rozhodli vrátit zpátky na chatu. Seděl jsem za sedadlem řidiče auta. Olda mě požádal, abych dal dozadu jeho foťák a inzulín. Na zadních sedačkách už nebylo místo, a tak jsem zmíněné předměty dal k zadnímu okénku.


Dojeli jsme na chatu a po krátké chvilce za mnou přišel Olda - se smutným výrazem ve tváři:
"Dejve, tys dal k zadnímu okýnku foťák a inzulín?"
"Jo jo, stalo se něco?"
"No, stalo. Tos neměl dělat. V takových vedrech je na zadním okýnku velká teplota, klidně i 60 stupňů. Foťák snad funguje, ale ten inzulín už asi bude nepoužitelnej."
"Aha, tak to mě mrzí, promiň."

Olda mi pak vysvětlil, že bude muset teď sjet do Prahy pro náhradní dávku inzulínu.
"Tak já pojedu s tebou," nabídl jsem se.

Cestou do Prahy jsme se bavili o dost věcech, o cukrovce, rodinných vztazích, trochu i o duchovních věcech. Olda se na ně sám ptal.

Když jsem na Oldu čekal v autě, zatímco on šel domů pro ten inzulín, měl jsem silný pocit, že mu mám nabídnout modlitbu za jeho uzdravení. Prosil jsem Boha, aby mě vedl.

Když Olda nastoupil do auta a chystal se nastartovat, položil jsem mu otázku:
"Oldo, já věřím, že Ježíš má moc tě uzdravit z té cukrovky. Chceš, abych se teď za tebe modlil?"

"Víš, Dejve," řekl a začal vyjíždět z parkoviště, "z medicínského hlediska - existuje několik způsobů, které by mi mohly pomoct…" řekl Olda a vysvětlil mi detailně ty způsoby, které by v konečném důsledku neměly žádoucí efekt, "…takže já se s tím prostě musím naučit žít."

"Víš, ale já věřím, že Ježíš dokáže i to, co je z lékařského hlediska nemožné. On má tu moc to v tom těle tak nastavit, abys byl zdravý. Chceš, aby tě Ježíš uzdravil?" zeptal jsem se ho.

"Hele Dejve, promiň, ale já na tyhle věci nevěřim. Možná, že někdy v budoucnu budu, tak pak o tom snad budu uvažovat. Ale teď ne."
"Ok. Tak promiň, že jsem tě tím otravoval."
"To je v pohodě. No a co ta tvoje přítelkyně? Jste furt ještě spolu?" řekl Olda a po zbytek cesty jsme se bavili o holkách.

Přijeli jsme, všichni už seděli u stolu a hrály se Aktivity. Během grilování jsme vytvořili více skupinek a vydrželi jsme u této hry do pozdních nočních hodin. Byla to fajn zábava, dokonce jsem ochutnal i dva druhy moravských vín.

V neděli ráno, dle domluvy s Frantou, jsme před půl sedmou (!!!) vyrazili do Benátek nad Jizerou, abych stihnul autobus do Prahy s odjezdem v 7:15.

Zeptal jsem se jedné paní, z jaké strany jezdí autobusy na Prahu. Na zádech jsem měl velkej batoh a v ruce kytaru. Přešel jsem tedy silnici, sedl jsem si na lavičku a čekal. Po chvilce přišla na zastávku asi 15-letá slečna a dívala se na mírně potrhnaný jízdní řád.
"Ahoj, taky jedeš do Prahy?"zeptal jsem se jí, abych se ujistil, že sedím na správné zastávce, bylo jich tam totiž víc.
"Jo, taky jedu."
"Mělo by to jet v 7:15, co?"
"Asi jo." řekla a očividně si všimla mých zavazadel.
"A kam ses vydal s tím báglem a kytarou?"
"Na jeden festival…"
"Jo? A na jakej?"
"Jmenuje se Kristfest."
"Fakt? Já jedu do sboru."
"Ty seš křesťanka?" zvolal jsem s údivem.
"Jsem," usmála se na mě, "a ty seš z cébéčka?"
"Ne, ne, z ácéčka."
"Jo? Tak to je supéér" vyloudila ze sebe se šťastným výrazem ve tváři.
"To je," odpověděl jsem s úsměvem, "než jsi přišla, modlil jsem se, aby mě Bůh vedl dnešní den, no a připravil mi takové milé setkání!"
"To je moc fajn," odpověděla přátelsky, když v tom jsme viděli přijíždět autobus k zastávce.

Nastoupili jsme do autobusu a řekli jsme si navzájem svoje příběhy, jak Bůh změnil naše životy. Bylo to hodně povzbudivý. Dozvěděl jsem se, že se jmenuje Pavlína a že bude od nového školního roku studovat střední v Praze. Na netu si hledala církev, kam by mohla chodit. A prý že si vybrala sbor, kam chodím já!
"Tak to můžeš chodit k nám na mládež!" řekl jsem s radostí a ona vesele přikývla.

Cesta do Prahy uběhla strašně rychle, vyměnili jsme si vizitky a popřáli pěkné prázdniny.

Plný vděčnosti Bohu za vyslyšené modlitby a skvělé povzbuzení jsem přijel na kolej, kde jsem si přebalil batoh a pak - hurá na Kristfest!!!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama