Jak jsme „otravovali“ lidi

8. října 2010 v 13:47 | D@ve |  zážitky
18.7.-21.7.2010 

"Davide, co kdyby ses domluvil s Otíkem a někdy v létě byste šli ven bavit se s lidma o Bohu, " přišla za mnou jednoho dne mamka s nápadem, ...


... "rádi bysme (AC Nýrsko) oslovili i mladé lidi v Nýrsku."
"Ok," řekl jsem něco na ten způsob. Otíkovi nejvíce vyhovoval termín 18.-21.7. 2010.

Hned další den po návratu z Kristfestu přijel večer Otík. Protože chtěl přijet včas, spolehnul se na České dráhy. Jenže vlak už měl zpoždění z Vyššího Brodu, kde Ota bydlí, a v Budějicích vlak na Plzeň nepočkal. Takže zvolil svůj osvědčený způsob dopravy: "mávání".

Mně zas v neděli ráno přestal fungovat mobil (a věřte, že to není vybitou baterií). Takže jsem s Otíkem komunikoval přes mamky mobil.

Když Ota večer dorazil stopem k nýrskému koupališti, šel jsem mu naproti.
"Vždycky když přijedu z Plzně na Šumavu, tak mi začne týct z nosu," řekl Ota a vytahoval kapesníky.

Společně jsme se navečeřeli a po pokecu šli spát.

V pondělí jsme vyrazili do ulic už dopoledne. Stavěli jsme se v lékárně, aby Otíkovi něco dali na tu rýmu.


Měli jsme na lidi připravenou anketu o náboženském smýšlení. Většina lidí si chtěla i dál povídat. Nejvíce jsme oslovovali mladé lidi, protože k těm máme nejblíž. Ale i ty starší jsme taky "otravovali" - u nich jsme se však spíše setkali s odmítnutím. Asi nejzajímavější odpověď jsme dostali od dvou katolíků (nezávisle na sobě): "My jsme katolíci, takže se s váma nebudem bavit. Nechceme to měnit." Oslovené lidi jsme zvali na film "Brány nebes a plameny pekla". Začátek promítání byl v 19h u nás doma, a i když několik lidí řeklo, že přijdou, nakonec nedorazil nikdo.

V osm večer jsme se vydali do ulic a potkávali jsme další mladé lidi, tak jsme s nimi vyplňovali anketku, s některými si povídali a pak je pozvali na úterní grilování. Asi každý druhý mládežník v Nýrsku hulí trávu, říká že je nuda a když jsme jim navrhli ten film nebo grilování, někteří odpovídali: "No já nevim, jestli přijdu."

V úterý dopoledne jsme se cestou do centra města modlili, když v tom mě oslovil jeden kluk, je mu asi 12 let: "Dobrý den, můžu se vás zeptat, proč jste křesťan? Máte to na tričku." Měl jsem na sobě tričko s nápisem "Jsem křesťan, zeptej se mě proč". Ten kluk (Ondra) tam nebyl sám, ale měl kolem sebe ještě dva kamarády zhruba v jeho věku. Tak jsme si povídali o Bohu, o tom, co pro nás znamená, a oni poslouchali a dokonce chtěli být s námi u toho, jak se budeme ptát dalších lidí pomocí těch anket. Slíbili, že přijdou na to grilování. Moc nás povzbudili svým dětským pohledem na svět a svým zájmem trávit s námi čas.

Odpoledne jsme oslovili s anketou jednoho staršího pána, který seděl sám na lavičce a díval se do vody. Byl velmi otevřený, římský katolík, ale prý je tam oportunista, protože se všímá v místním kostele, že dost lidí nežije křesťansky a chodí do kostela jenom v neděli. Pak jsme došli k tomu, že se zná s bráchou mojí věřící babičky (která letos zemřela), a že se byl v minulosti podívat na shromku v CB a líbilo se mu tam víc než v nýrském katolickém kostele. Měl ohromnou radost, že jsme se s ním dali do řeči a navrhl, že bychom se mohli u něj s mojí mamkou stavit na návštěvu.


Bůh je prostě skvělý!!! Na grilování přišel Ondra s Petrem a pak ještě Kája a Patrik - cyklisti, se kterými jsme taky vyplňovali anketu. Pozdějc dorazil i můj brácha Tom se svým kámošem Ivanem. A ještě tam byla moje mamka a další dva lidičky z naší nýrské skupinky. Ze začátku jsme se seznamovali, hráli nějaké hry a pak zpívali písničky, které otevřeli rozhovory na hlubší témata. Pak jsme ještě hráli nějaké hry. Krátce před desátou hodinou večerní jsme uklidili gril a pak Otík navrhl, že bysme ještě mohli jít na pivo. Šli jsme do hospody vedle kulturáku.


Nikdy jsem v té hospodě nebyl. Sedli jsme si a hned přišla servírka, kterou znám už od základky a strašně dlouho jsme se neviděli - Alena. Její rodiče byly u jehovistů, tak jsem se jí zeptal, jestli je i ona Svědek Jehovův, ale řekla, že už ne. Protože byla v práci, nemohla se s náma dlouho vybavovat, ale dal jsem jí na sebe kontakt, a říkala, že se ozve. Tak se modlím, aby mohla uvěřit v Pána Ježíše.


Ve středu jsme dopoledne spali, protože jsme toho v těch uplynulých dnech hodně nachodili a oba jsme byli unavení. Ještě při úterním grilování jsme se domluvili s Ondrou a Petrem, že půjdem v půl páté do parku, vezmu kytaru a budem si povídat a zpívat. Před tím, než jsme vyrazili, mi řekl Tomáš, že je ve středu večer oslava Chipsových narozenin (kvůli svému nefunkčnímu telefonu jsem o té oslavě nevěděl). Řekli jsme Tomovi, že tam s Otou půjdem.


V půl páté ti kluci nepřišli, a tak jsme se vydali k Účku - to je název místa v centru Nýrska, kde se nejčastěji mládežníci scházejí. Několik mladých lidí tam sedělo, kouřili cigarety a hulili trávu. Mezi nimi byla i moje sestřenice Iveta, která dlouhou dobu byla aktivní křesťanka v CB Klatovy, ale našla si nevěřícího kluka Honzu, se kterým už má dceru. Ivča tam byla ještě se svou kamarádkou a moc se s námi bavit nechtěla, takže společně odešly... Kluci, co tam zbyli, viděli, že mám s sebou kytaru, a chtěli něco zahrát. Tak jsem postupně hrál několik svých písniček, Otík hrál taky nějaké své, a zase se otevřely rozhovory na hlubší témata. Ale protože po chvilce už byli kluci zhulení, řekl mi Ota, že už půjdem. Řekl jsem jim ale celé evangelium, myslím, že je to i zaujalo, ale nevím, co si z toho odnesou, když byli pod vlivem...


Vydali jsme se na Chipsovu chatu, kde měl svojí oslavu. Byla to celkem pohodová akce, jeden kluk, Jirka, se mě zeptal, proč jsem křesťan, tak jsem mu řekl v krátkosti svědectví. Víc se ale o tom bavit nechtěl. Na Chipsovo oslavě byli i lidi z Nýrska, které znám ze střední a se kterými jsem se minimálně rok neviděl, tak jsme si vyprávěli novinky, a dokonce u některých jsme se (jako vždy) dostali na téma Bůh, hřích, atd., ale nikdo z nich nezměnil názor.

Kolem 11h večerní jsme se vrátili domů a já pak ve čtvrtek jel do Prahy, abych mohl večer do práce. Ve vlaku jsem se bavil s jedním Slovákem, přátelský mladík, bavili jsme se o cestování, no a když jsem mu vyprávěl o své cestě do Norska, dostali jsme i na téma Bůh. On řekl, že je řeckokatolík, ale že moc do kostela nechodí. Na Kristfestu jsem si koupil kartičky s biblickými veršíky na klíčence, které jsem si cestou pročítal. Během rozhovoru jsem měl silný pocit, že mu ty veršíky mám dát. Měl z toho velkou radost, říkal, že si to bude číst při cestování. Bavili jsme se o Božím slově a jeho moci na náš život, myslím si, že to toho mladíka, Tibora, povzbudilo k tomu, aby si z Bible četl.

V práci se výroba docela prodloužila kvůli jistému technickému problému (který jsem nezavinil), takže jsem byl v čistých prostorách asi 3,5 hodiny, což bylo pro mě hodně fyzicky náročné (byl jsem nevyspalý a unavený). Poslední vlak z Řeže ujel, ale kolega Dan mě svezl autem na I.P.Pavlova, odkud mi pak jede noční spoj. Kdybych totiž spal v práci, vůbec si neodpočinu, spí se tam blbě. Dan mi navrhl, že mě klidně sveze až na kolej, ale já jsem nechtěl, aby to pro něj nebyla příliš velká zajížďka. Navíc neměl mít směnu, ale kvůli tomu technickému problému musel dorazit, aby se to vyřešilo.

Vystoupil jsem na I.P.Pavlova a z jízdního řádu jsem vyčetl, že autobus přijede za deset minut. Začal jsem se modlit v jazycích, když v tom mě někdo poklepal na rameno.

"Ahoj, prosím tě, kámo, nemáš jeden malinkatej drobáček pro mě? Byl bys tak hodnej?" řekl kluk, který byl přibližně v mém věku.
"A proč to chceš?" odpověděl jsem mu, a on řekl, že má hlad.
"Ok, tak já ti koupím bagetu, jo?" řekl jsem mu a vydal jsem se k večerce, která byla ode mě pár kroků.
"Hej, díky moc."


Našel jsem tam bagetu za 30 korun, i když mi zprvu prodavačka nabízela za 52 Kč, a dal jsem bagetu tomu mladíkovi. On měl velkou radost a začal mi vyprávět svůj příběh, jak se dostal na ulici. Rodiče ho vyhodili z domu kvůli alkoholu a dalším neshodám. Zeptal jsem ho, jestli si už zkoušel hledat práci a bydlení. On řekl, že jo, že je ale všude plno... Vysvětlil jsem mu, co je Teen Challenge a kde to najde - tam to ještě nezkusil. Pak mi napadlo, že bych mu měl dát svou vizitku, abysme jsme mohli v budoucnu kontaktovat. Byl strašně moc rád a mě pak ještě napadlo, abych mu dal Bibli Nové generace. Tak jsem mu ji dal...

V tom jsem viděl přijíždět autobus, tak jsme se rozloučili.
"Konečně se pořádně vyspim!" napadlo mě v autobuse a těšil jsem se, až zapluju do postele.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama