Hřbitov

16. října 2010 v 11:23 | D@ve |  zam(i/y)šlení
Nechce se mi psát nějakou historku o temném hřbitově, o atmosféře nahánějící hrůzu ani o nějakých přiblblých příšerkách ze záhrobí. Budu psát o hřbitově, který máme každý ve svém srdci.


Lidské srdce. Můžeme na něj nahlížet jako na pole. Pole, do kterého lze pohřbívat lidi. Pole s tvrdou či měkkou půdou. Pole, do kterého můžeme
zasívat semínka. Semínka lásky, radosti, skvostného charakteru… Ale taky semínka nenávisti, strachu, sobectví a dalšího plevele.

Co roste na poli tvého srdce?

Může být srdce hřbitovem? Kolik lidí jsme pohřbili, zapomněli na ně, neodpustili jim? Vůči kolika (a kterým) lidem si šlechtíme rostlinku nenávisti, která vyrůstá z hrobu nenáviděné osoby? Na kolik lidí jsme zapomněli a jejich náhrobní kameny postrádají i malou vzpomínku ve formě květiny nebo zapálené svíčky? Kolik mrtvol má v zádech kudlu značky Pomluva?

Hřbitov. Je to konečný stav našeho srdce? Kolik tvých obdarování čeká na oživení? Kolik tvých zapomenutých přátel čeká na vzkříšení? A kolik mých?

Nechci psát o zombících. Chci psát o životě.

Co dokáže hřbitov proměnit v živou, voňavou zahradu? Budu i nadále hrobařem, nebo se změním v zahradníka?

Volba je na každém z nás.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Kým chceš raději být?

Hrobařem
Zahradníkem

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama